Proč jste tak smutní,
když kostelní zvony zní,
pohřební píseň i ptáci zpívají,
koho to jen dnes pohřbívají.
Dívku, co milovala svět,
dívku co obdivovala každý květ,
právě tu, co vrbou se stala,
právě tu, co pro ostatní se rozdala.
Každému se pomoct snažila,
i když sobě nejvíc ublížila,
jak mohutná vrba pro nás byla,
avšak, sama se trápila.
Nebyl nikdo, kdo by ji bral,
vždyť taky kvůli ní svět se smál.
Do hrobu tajemství svá ukryla,
lásku tu všem rozdala.
Smála se, i když smutná byla,
proč s námi tu nezůstala?
Teď je pozdě vyčítat si slepotu,
když k životu není návratu,
už teď vím, čím jsi byla,
už vím, co jsi nám dala.
Sbohem a šťastna buď,
to je teď i tvůj osud.