Vzpomínáte si na dobu, kdy jste byli malí a rodiče vám snad milionkrát opakovali tu samou věc: „Příšery neexistují.“? Tak já vám teď něco řeknu, pěkně lžou, nebo nikdy nenavštívili toto město.
Bohužel vám nesmím prozradit, o jaké město jde, protože jinak bych právě teď ležela pod kytičkama. Vlastně tam stejně asi skončím, protože právě teď o tom píšu. A kdo vlastně jsem? To se neříká. Snad to jednou zjistíte.
Protože tohle není můj příběh. Je to příběh jedné dívky od nás ze školy. Znám ji asi tak, jako vás, i když máme společně několik hodin. Ale potom, co jsem se doslechla její příběh, nedalo mi to a rozhodla se s vámi o tom podělit.
Do našeho města snad nikdy nezavítá nic pořádného. Klidně se s váma vsadím, že všude ve světě nás znáte jako ‚nejnudnější město‘. Protože ono je to pravda. Tady nikdy nebyla žádná kriminalita, nikdo se tu nestal slavným, dokonce ani žádný zázrak podle čeho byste nás našli. Možná ani nejsme na mapě. Nepřekvapilo by mě to.
Proto nám všem přišlo zvláštní, že se tu objevili oni. Snad stačí říct, že to nejsou lidé. Možná kdysi byli, teď ale určitě nejsou.
A právě s nimi se zapletla má spolužačka, Emily Morganová, jedna z těch šedých myšek, které jsou krásné a chytré, ale v životě to nikam daleko nedotáhnou. Se svojí figurou může dělat roztleskávačku, ale Emily vždycky nesnášela kratičké sukně a pompomi. Hraje radši fotbal, protože ráda se ukazuje a dokazuje, že i holky můžou dělat stejné věci, jako kluci.
Se svým mozkem by klidně mohla dělat pro vědu, ale ona radši se drží nadpřirozena. Její rodiče, ne moc úspěšní badatelé a vědci, se ji už od malička snažili přesvědčit ke své realitě , i když to bylo k ničemu. Nakonec ji nechali.
A se svojí krásou? Řekněme, že by dokázala okouzlit každého muže, kdyby se jí chtělo. Vlastně proto ji všechny holky prohlásily za „veřejnou sokyni“
Jednoduše na první pohled obyčejná dívka. A byla by taková i nadále, kdyby se ovšem neobjevili oni. A s nimi si nikdo nepřipadá obyčejný…