Tmavě tmavá šeď,
celou oblohu halila,
mokrých listů změť,
tvář země hliněnou odkryla.
Déšť skrápěl mou tvář,
rudý šál tančil větru,
nad obzorem zář,
jdu vstříc známému světlu.
Větve zpívají
tu píseň deště známou,
vodě se oddají,
jen slzy deště klamou.
Přichází život,
nová síla bytí,
požehnaná voda,
zemi s láskou sytí.
Ty slzy jsou radost,
větve pokorně sklání,
zmítá celým světem
a přišla z nenadání.
To je řád světa,
a tak by to být mělo.
Ani bouře neutiší
smutně šťastné VIOLONCELLO.