Černé peří se vznáší ve vzduchu,
všude je klid.
Mám v duši zlou předtuchu,
že zlo může každou chvíli udeřit.
Pevně sevřu svůj meč,
blesky vzduchem metají.
Každou sekundu započne poslední krutá seč,
i nejvyšší andělé na zem slétají.
Ze země se zlé síly vyvalí,
je jich na nás moc.
Lukostřelci nám trochu času získali,
ze dne se náhle stala noc.
Rozběhnu se proti nim,
v tom jeden démon otočí se na mne.
Doufám, že jenom sním,
jinak jeden z nás na bitevním poli padne.
Stojí přede mnou,
můj přítel a milenec.
Po tváři mi slzy kanou,
on má být můj konec.
Smutně ke mně přejde,
neodvážím se pohnout.
Naposledy s jedinou uroněnou slzou mě obejme,
pak je nucen se odtrhnout.
Meč na srdce mi zamíří,
s láskou k němu se vzdám života,
kolem zvedne se jemné chmýří,
tomu říká se dobrota.
Ostrá bolest mnou projede,
mé city jsou na zámek.
než sláb padnu k zemi v náručí mne obejme,
poslední mi dá polibek.
Pomalu zavírám oči,
chlad se do mne dává.
Andělé i démoni k nám pohledy stočí,
láska se ani po smrti nevzdává.
Svou obětí jsem zaručil mír,
musí spojit své síly
Mrzí mě že s vinou musíš žít,
věř mi, že i teď tě mám rád můj milý.