Bradavice nikdy nekončí

Předem upozorňuju že kdo nemá rád Harryho Pottera ať dál nečte…

Je to povídka z dob pobertů a je o Lily a Jamesovi, spíš ale jen okrajově.

Sirius Black seděl v nebelvírské společenské místnosti sám, bylo už pozdě vlastně bylo už skoro ráno a Sirius tam seděl už dost dlouho, byl únor a v krbu praskalo poslední poleno které jako by se něchtělo vzdát plamenům. Nevěděl co má dělat ale spát nechtěl, nakonec byl už tak zoufalý že se šel podívat do paměťní síně, ano do té síně kterou tolikrát se svými přáteli za trest uklízel… se svými přáteli.
Pamtoval si jako včera když je poznal, ten den i když to na sobě nedal znát, byl hodně vystrašený byl sice Black ale to pro něj a ani pro jeho přátele nikdy moc neznamenalo.
Celé Bradavice, od začátku až do konce Sirius Black (ať už se to může zdát jakkoliv divné) přemýšlel, ano přemýšlel… přemýšlel co s ním bude až Bradavice skončí, tedy to bylo jen na začátku, ve skutečnosti přemýšlel nad tím co s NIMI bude, co bude s Dvanácterákem, Tichošlápkem, Náměsíčníkem a Červíčkem za pět, deset, dvacet let? budou to pořád Pobertové ? Nebo z nich bude jen sbírka zoufalců? A budou ještě vůbec přáteli?
Byl přesvědčený že kdyby se s tím svým kamarádům svěřil asi by s ním šli za madam Pomfreyovou jestli mu něco není, možná kromě Remuse, to on byl vždy ten vážný, možná by se mu ani Peter nevysmál, poslední dobou se chová dost divně, po pravdě hodně divně… Přestal si utahova ze Srabuse, nechodí ven a je stále oblečený do dlouhého rukávu, vlastně … ale nad tím nechtěl přemýšlet, myslel na to co by mu řekl James, co by mu řekl jeho věčně rozesmátý kamarád? zřejmě něco jako “ Siriusi opravdu je ti dobře? my budem přece kamarádi na pořád… a nic to nezmění.“ v tu chvíli by byl vážný ano tak to totiž mělo být … a tak to taky bude…
Přesvědčený o tom že vše bude dobré se vrátil do ložnice kde, okamžitě tvrdě usnul.
___________________________________________________________________________
Přišlo mu že jen co zavřel oči už ho něco zase budí, někdo s ním totiž cloumal jako o život… „…no tak Sirie vzbuď se konečně, přece nebudu v tak důležitý den Jamese sledovat sám! “ tahle věta Siriuse vyburcovala k okamžité akci… už věděl co se děje sedl si na posteli tak rychle že málem srazil Remuse na podlahu ten však rychle uhnul… „já věděl že mě v tom nenecháš!“ vykřikl vlkodlak a zářivě se na Siriuse usmál, „jak bych mohl? mě totiž vážně zajímá jak to jeho valentýnský rande bude vypadat! “ na tváři černovlasého chlapce se objevil úsměv a v očích se mu nebezpečně zablýsklo.
Dva kluci z Nebelvíru asi tak sedmnáctiletí vycházeli z hradu a velmi opatrně při tom pozorovali dvojici před nimi- brýlatý chlapec s černými vlasy který se držel za ruku s krásnou zrzavou dívkou, zřejmě se oba velmi dobře bavili a vůbec si nevšimli svých dvou pronásledovatelů, konec konců dnes byl povolen výlet do Prasinek a tak za nimi šlo hodně lidí. Sirius s Remusem si po cestě do Prasinek taky povídali, věděli že jim nic neuteče neboť ty nejzajímavější věci se stejně určitě budou dít až ve vesnici.. bavili se zrovna o famfrpálu (jak překvapivé) když v tom Siriuse něco trklo. „Moony, jakto že s námi nejde i Peter? vždyť říkal že určitě půjde.“ dotazovaný se podíval do země a řekl, „vždyť víš, jaký je poslední dobou divný, nikam s námi už nechodí… říkal že půjde do knihovny že musí udělat úkol!“ Remus se ušklíbnul „…kdyby nám říkal pravdu byl by mezi knížkami častějc než já, a to už je co říct…“ Sirius se na něj udiveně podíval „Ty mu snad nevěříš že tam chodí nebo co? to je snad poprvé co tě slyším o komkoliv takhle mluvit“ Moony se na něj smutně usmál a pokračoval “ Kdyby opravdu chodil do knihovny asi bych ho tam občas viděl, nebo bych ho tam našel když ho hledám a navíc by měl aspoň jednou ten úkol skutečně napsaný.“ Sirius pokýval hlavou „máš pravdu je divnej, měli bysme se ho na to zeptat…“ „Já opravdu pochybuju že by nám řekl pravdu, kdyby chtěl řekl by to sám a navíc každý se občas změní…“ poznamenal vlkodlak, „hmmm…možná mu jen prostě došlo že mezi nás tři nikdy moc nezapadal…“ uzavřel to téma Sirius a vyzval svého společníka aby přidal do kroku… objekty jejich pozorování totiž pomalu ale jistě mizely za rohem a Sirius je nechtěl ztratit.
Remus se Siriusem seděli v křoví a přemýšleli proč si sakra nevzali neviditelný plášť,přes větvičky toho opravdu moc vidět nebylo a navíc jim oboum začala být pěkná zima, nehodlali to však za žádných okolností vzdát. zrovna když se James a Lily začali smát zašeptal Remus Siriovi „…takhle to nepude musíme na to jinak…“ a přemýšlel, tentokrát byl však nápaditější Sirius „Reme? vy irové umíte lízt na stromy ne? „zeptal se svého společníka „no jo, jasně že umim vylízt na strom, myslíš snad?…“ Remus se nejdřív divil ale i přes to se usmíval, to by mohlo vyjít….
Remus z vysoké koruny stromu zhlížel na dvojici pod sebou, jo tohle bylo mnohem lepší, škrábal se za ním i Sirius a i když se strom začal pod vahou obou chlapcu trochu houpat, dalo se to vydržet. „To byl super nápad Tichošlápku, takhle uvidíme úplně všechno.“ ušklíbl se vlkodlak a podíval se na Siriuse ten mezi tím dělal sněhovou kouli a taky se usmíval, podal ji Removi, „ty tam vidíš líp…hoď ji tam ať se trochu pobavíme“ Remus si počkal na vhodnou chvíli zdálo se totiž že Jamesův obličej se dost přibližuje k tomu dívčinému a když už chybělo opravdu jen pár centimetrů Remus hodil kouli, mířil přesně. James a Lily od sebe odskočili a udiveně se rozhlédli kolem, nikoho však neviděli James pohlédl na svou dívku ta se na něj jen usmála a chytla ho za ruku. Na stromě to v tu chvíli Sirius nevydržel, hodil po nich druhou kouli a začal se otřásat potlačovaným smíchem, stejně jako Remus, a koruna se začala houpat ještě víc než před tím, Remus hodil další kouli ale Sirius už vyprskl smíchy, Remus zapomněl že sou na stromě a vrhl se po kamarádovi aby ho umlčel, James dole už naprosto přesně věděl co se děje neboť houpající se strom nad nimi opravdu nešlo přehlédnout natož pak ty zvuky které teď byli slyšet mnohem hlasitěji, Lily se začala strašně smát, smích ji ale přešel ve chvíli kdy na ni spadl Sirius, Remus a kopa sněhu, neboť strom již odmítl takovou zátěž a vymrštil hochy ven. Všichni tedy leželi na jedné hromadě sněhu a lidských končetin ale smála se jen Lily. James totiž začal mlátit oba chlapce kteří se ale hned zvedli, začali pobíhat okolo a řvát „krásného valentýna! “ James to vzdal a začal se smát společně s Lily.
U tří košťat bylo jako vždy narváno, Remus a Sirius ještě rozesmátí z nedávno viděné scény si sedly k jednomu z posledních volných stolů a přemýšleli za jak dlouho se k nim připojí James a možná i Lily. Remus který viděl z okna se usmíval a chvilku pozoroval ulici, asi vyhlížel přátele, najednou ale ztuhl a zděšeně zíral na něco za oknem, Sirius překvapený přítelovým šokem se otočil a ztuhl také. To nemohla být pravda, jednoduše nemohla, to přece nebyl Peter, ne to nebyl on, to nebyl Peter, Snape, Malfoy a Lestrange.
Oba chlapci ještě chvíli zírali z okna a pak vyšli, ne přímo se vyřítili z hospody, vlkodlak byl přirozeně rychlejší. „Petře? si to ty?“ zavolal na obtloustlého chlapce se slámovými vlasy. Peter zbledl když uviděl své dva kamarády „jé, to jste vy? já myslel že budete u chroptící chýše, viděl jsem vás tam..“koktal… „jo tak tys nás tam viděl jo? tak to si nás taky možná mohl přijít upozornit že se neučíš v knihovně ale že si se rozhodl přijít do vesnice … ale to je jen můj nápad to samozřejmě není tvoje povinost “ rozhořčoval se Sirius „Petigrewe my půjdeme ty víš kam, přiď za náma až budeš moct, jestli vůbec.“ odcházeli zmijozelští pryč se zlomyslným úšklebkem na rtech. „Přijdu nebojte se“ řekl rozhodným hlasem Peter. „Cože si jim to právě řekl? aby se o tebe nebáli? to si piš že nebudou. Mohl si nám aspoň říct že s nima deš to bychom se to aspoň snažili nějak vstřebat ale tohle je od tebe rána pod pás po tom všem co o nich víme, vždyť jsou to nejspíš smrtijedi proboha! “ téměř křičel Remus takhle rozčíleného ho Sirius ještě asi neviděl, ale věděl že je to z čistého strachu o kamaráda…. sám měl taky strach nevěděl co ho od Petera ještě čeká, nevěděl jestli mu má nadávat a nutit ho k tomu aby zmijozeli nechal být a všechno jim vyklopil, nebo jestli má být rád že se Petera konečně zbaví, vlastně věděl že mezi Peterem a zbytkem Pobertů byla vždy tak trochu díra, věděl že tak pevné pouto jako bylo mezi ním Jamesem a Remusem si s Petrem nikdy nevytvoří ale tohle opravdu nečekal, to se k němu chovali až tak špatně že byl nucený jít za Snapem? „Petře, já vím že sme na tebe nikdy nebyly zrovna hodní, ale to sme byli až tak špatní přátelé?“ zeptal se Sirius a bylo na něm vidět že je zoufalý, „Ne, tak hrozné to nebylo“ odvětil Peter, „ale mě prostě nestačí být vždycky ten poslední, ten nejmíň dokonalý z vás tří… já, oni mě berou i když nejsem chytrý ani nějaký hezký, tak to ve zmijozelu prostě je, v nebelvíru de o kvality…“ Peter měl už očividně na krajíčku, oči se mu leskly slzami. „Jenže tak to tam funguje jen když si jim v něčem užitečný, to přeci víš“ poznamenal vlkodlak potichu, „to jim děláš sluhu nebo co ?“ udivil se Sirius. „Ano dělám jim sluhu Siriusi, ale mě to za to stojí.“ prohlásil Peter a po tváři mu stékala slza, otočil se na podpatku a odběhl směrem kterým před tím odešli zmijozelští.
„Řekněte mi to prosím ještě jednou.“ dožadoval se James okamžitého vysvětlení… „vžyť už sme ti to vysvětlovali nejmíň stokrát, prostě se přidal k nim, asi už pochopil že je jiný než my“ vsvětloval Sirius, seděli u tří košťat a dobrá nálada z dopoledne je okamžitě přešla, popíjeli máslový ležák a nechápali jak se to mohlo stát, Lily které to bylo přirozeně také líto držela za ruku Jamese a nechápala jak to mohl Peter udělat. „Je to prostě tak, Bradavice končí a my taky, každý sme se změnil, nikdy nic nezůstane tak jak by to bylo nejlepší.“ prohlásil Remus který doteď jen seděl a koukal do zdi, tahle věta ale probrala Jamese „cože? jak tohle můžeš říct, jo změnily jsme se ale to neznamená že až Bradavice skončí, tak Pobertové taky skončí protože my budem kamarádi pořád, protože v našich srdcích Bradavice nikdy neskončí.“.
___________________________________________________________________________
Sirius Black seděl v Azkabanské cele a přemýšlel, ti tři přátelé si tehdy u Tří košťat slíbili že ať se bude dít cokoliv, oni zůstanou přáteli a že se pokusí přesvědčit Petera aby je vzal na milost. Oni se doprošovali toho zrádce!!! Nedařilo se jim to, až teprve když se narodil Harry, Peter se dal přesvědčit, až příliš snadno, tehdy z toho byli nadšení ale dnes už Sirius věděl proč, věděl proč Peter tak najednou ‚vyměk‘, pamatoval si jako včera jak kvuli tomu zrádci křičeli s Jamesem na Remuse jenom proto že jim Petříček řekl že zrádcem je on že mu vyhrožoval nebo co !!! Remus, taková dobrá duše. Jak mu mohli nevěřit?! Nechápal, nechápal nic, teď už se jen modlil aby tu krysu zrádnou měl možnost zabít. Teď už se nemusí držet zpátky kvůli nějakýmu řádu, Bradavice už dávno skončili.