| Je docela problematické navázat na předchozí líčení, když mám buď zatemnění mysli, nebo naopak se vzpomínky honí hlavou, jako stádo splašených koní.Tak že ještě k těm kozám. Protože můj ex manžel je stejně potrhlý jako já, co se zvířat týče, předkládal našim chlupatým kamarádkám tak zv, švédské mísy, vždy večer, na závěr každého dne.l Jako každý správný chlap znal nepřeberné množství různých ženských s různými profesemi. Hlavně obchodnice jej přitahovaly jako magnet. My jsme vůbec rodinka k pohledání. Všechno se nám hodí, všechno je k něčemu dobré. A co se nehodí nám, může se přece hodit našim kamarádům, tak že když to nechcete, dejte to k Atzlerům, ti už si s tím poradí! Ještě, že bydlíme v rodinném domku, který je pro umístění různých věcí velkokapacitní, vůbec nevím, co bychom si počali v bytě. A tak kamarádil s nějakou obchodnicí na Pálavském náměstí, která tam měla pronajatý jeden obchůdek se zeleninou. Protože za celý den se jí nahromadilo plno palitelného odpadu, uzavřela kooperativu s pantátou, ten od ní odebíral vše, co šlo spálit v kamnech a ona mu za to dávala všechno ovoce a zeleninu,, co se nedalo prodat. A tak Ríša každý den vykrajoval kozám všechno špatné a nepoživatelné a z toho dobrého jim dělal ty švédské mísy, které v závěru trošku posolil a posypal šrotem,, aby jejich strava byla nejen pestrá, ale i kaloricky vyvážená a hlavně aby lahodila oku. Jedna koza byla rohatá, druhá bezrohá a kozlík se pyšnil nádhernou ozdobou na své hlavě. Za tím mým chodili jako nezvedené děti a neustále strkali hlavy do všech kapes, květináčů, misek, krabic a hledali kde co k snědku. Papíry obzvlášť milovaly, jako lahodnou třešničku na dortu, nepohrdli ani celofánem, případně vajgly. A pak že je koza mlsná a vybíravá. Zřejmě ten, co to kdy napsal, nikdy kozy nechoval. Někde před tím povídáním o našich zahradních zvířatech |
|||
| Sdílejte dílo: |
| Názory čtenářů |
K tomuto dílu není zatím
žádný komentář.