Krutá daň lásky

Ach jak vás zbožňuji má krásná paní,

královskou korunu bych vám k nohám dal,

pít víno lásky z vašich bílých dlaní ,

smím vám za to vystavěti vášně chrám?

Jsem král co otrokem je vaší lásky,

má duše, mé tělo jsou vaši poddaní,

odloučení od vás mi způsobuje hluboké vrásky,

vzpomínka na vaše rty mi srdce zastaví.

Já kvůli vám vzdal bych se trůnu,

nechť mě jiný sok o něj připraví,

proč válka hrozí, připravuje smrti ornou půdu,

snad naše láska to svojí sílou zastaví.

Krutý to osud, nemá rád milující krále,

jen ještě jeden pohled do vašich očí,

pak kůň můj věrný pohne se náhle,

a vstříc vítězství či záhubě smělě vykročí.

Váš kapesník s polibkem jsou můj štít,

mé dlaně rukověť meče mého silně drásá,

snad pro lásku bůh dovolí mi žít,

čeká mě vítězství, porážka či věčná spása?

Náhle vidím černě oděnou noblesní to dámu,

její ruce se natahují ku mě vstříc,

líbá mě a zve do svého smrti chrámu,

padám z koně hledíc smutně na měsíc.

Prosím vyřiď mé paní poslední slova má,

že platím mé lásce ukrutnou to daň,

teď smrt v náruč chtivě se mi oddává,

a ty bože napříště krále od lásky chraň!