Za hranicemi absurdity
Pozvedl jsem víčka. Byla těžká a slzami slepená. Polovina tváře byla ztuhlá chladem. Ležel jsem na studené dlažbě. Probudil jsem se těsně k ránu. Noční chlad se vtíral pod kabát… asi se chtěl u mě zahřát.
Divné místo, chodníky zely prázdnotou...