Komorná rychle přestlala postel. „Potřebujete ještě něco?“ zeptala se. Byla nervózní. Za všechny ty roky, co jsem tu žila, se mě stále bála. Věděla, co pro Flaeneria dělám, ale na ni jsem nikdy nevztáhla ruku…ani by mě to nenapadlo…proč bych to dělala?
„Běž Mero,nic nepotřeb...
Zobrazit„Víš, proč jsem si tě zavolal?“ Flaenerius seděl za stolem své pracovny pohodlně rozvalený v křesle s rukama sepnutýma na břiše.
„Mám takové tušení…“ opověděla jsem. Chtěl po mně nějakou prácičku, to bylo jasné...
ZobrazitOd moře zafoukal studený vítr, prohnal se ulicemi a pročísl koruny borovic. Na pobřeží se rozhoupaly rybářské sítě. Zpozorněla jsem a přitiskla se ke zdi. Nasála jsem slaný mořský vzduch. I přes roušku cítila všude kolem sebe pach lidského potu a za zdmi jsem zaslechla kroky...
ZobrazitOsud si s lidmi zahrává, jak se mu zlíbí. Splétá a rozplétá životy, spojuje bytosti do svazků lásky, aby je mohl rozdělit. Podléháme jeho rozmarům, a kdo ví, jestli on sám tuší, jaké mohou mít jeho hrátky následky...
ZobrazitNa ten den si pamatuju moc dobře. Když si na něj vzpomenu, vidím vše tak, jakoby to bylo včera. Všechny obrazy, všechny pocity. Přesto si nejsem jistá, jestli se mi některé věci, které jsem viděla a slyšela, jen nezdály.
Bylo to před necelými dvěma lety...
ZobrazitSamuel vkročil mezi krystaly a mně se zdálo, že jsem v průzračném kameni zahlédla světélkování. Jakoby se odráželo slunce od hladiny jezera. Nejspíš šlo jen o optický klam, ale ať už jsem něco viděla nebo ne, určitě se něco dělo. Bylo to cítit. Obrovský příval síly...
ZobrazitZdálo se mi, že se brodím pískem, který se mi propadal pod nohama, a kolem mě nebylo nic, než oslepující šedé světlo. Každý krok trval věčnost a zároveň jen okamžik. Věděla jsem, že tohle není skutečnost, že jeto jen iluze. Přesto jsem se urputně snažila jít dál.
Pak za...
ZobrazitMeče se střetli a já si všimla, že Cabriel nemá jeden meč, ale dva. Tenčí a lehčí než ten Samuelův. Sekal a utočil tak rychle, že jsem to téměř nestačila sledovat. Samuel vykrýval, jak jen mohl, až se mi zdálo, že téměř nestíhá. Pak zasadil úder a Cabriel se stáhl s krvavým šrámem na rameni...
ZobrazitLetěli jsme až do svítání. Když černé slunce ustoupilo a planiny opět zalilo světlo, přistáli jsme pod malým kamenným převisem. Začala jsem si hned protahovat nohy, protože po letu, kdy mě Samuel držel v náručí, jsem byla strašně ztuhlá. Samuel seděl opřený o skálu a unaveně oddychoval...
ZobrazitAz’ra odemkla celu a vyšla ven. Chvíli jsem čekala, pak jsem se vyhrabala na nohy a protáhla se odemčenými vrátky za ní. Sledovala jsem, jak uvolňuje Samuela z okovů. Nejdřív jednu ruku, potom druhou. Jakmile byl volný, svalil se na zem schoulený do klubíčka.
„Same!“ rychle jsem p...
Zobrazit