Bylo něco kolem šesté hodiny večer. Za okny byla už tma. V listopadu je tma brzy. Stála jsem v kuchyni u dřezu a ráchala si ruce ve vodě plné mýdlových bublin. Mydlila jsem hrnec od brambor, když zazvonil telefon...
Zobrazit„To je teda síla…“ konstatovala Lisa, když jsem jí cestou ze školy vyprávěla můj sobotní zážitek. Samozřejmě moje psychopatické představy o hlasech, zachráncích a podobných věcech jsem si nechala pro sebe. Už takhle jsem občas vypadala jako naprostý blázen.
Šli jsme po ulic...
ZobrazitByla sobota, chvíli po poledni. Ležela jsem na posteli a učila se chemii. No …učila je silné slovo. Spíš jsem jen tak nepřítomně zírala do sešitu. Písmena se mi před očima slévala ani jsem vlastně nevěděla, o čem právě čtu. Byla jsem mimo...
ZobrazitOtevřela jsem dveře od bytu a pomalu si zula boty. Břicho mě stále bolelo, a tak jsem se už jen chtěla odšourat do pokoje a lehnout si.
„Sáro!“ máma vlítla do chodby jako vichřice. „Kde jsi byla.“
„Byla jsem venku.“
„Neměla jsi náhodou dorazit už ve tři?“
Jo, to měla...
ZobrazitBylo pozdní odpoledne. Slunce pomalu zapadalo a světlo dosáhlo jen na vyšší patra starých činžáků natěsnaných po obou stranách ulice. Zbytek byl ponořen do příjemného podzimního přítmí. Tuhle část města jsem měla ráda. Bylo tu celkem hodně lidí, ale nikdo nespěchal...
Zobrazit,,Slečno Williamsová, mohla byste prosím zopakovat, co jsem právě říkala?“
Měla jsem pocit, jako by někdo říkal moje jméno.
,,Slečno Williamsová!“
Ten hlas jsem určitě znala, ale moje myšlenky byly zatoulané moc daleko, než ...
ZobrazitNa pohovce v obývacím pokoji seděla mladá žena. Upřeně zírala do podlahy, lokty měla opřená o kolena a ramena nahrbená, jako by se chtěla schoulit do klubíčka. Dlouhé plavé vlasy jí volně splývaly po zádech na ošoupanou starou košili a blankytně modrýma očima těkala po místnosti...
ZobrazitTmavě tmavá šeď,