Dok*ON*alý – Prolog

Seděla jsem v lavici a přemýšlela jsem nad knihou, když v tom zazvonilo a do třídy vešel neznámí kluk. Měl blonďaté dlouhé vlasy, byl pohublý a na sobě měl modré džíny a bíle triko. Přesto však mě nejvíce zaujali jeho modré lesklé oči, kterým se nedalo odolat. Uklidnila jsem se a věnovala jsem hodinu přemýšlením nad testem z matematiky. Když jsem, vstoupila do naší třídy na další hodinu, seděl přímo za mnou. Kolena se mi podlomovala a váhala jsem, jestli na něj promluvím. V duchu jsem přemýšlela, jaká má jméno a říkala jsem si asi Dawe. V hodině jsem se ptala, holek jaké má jméno, ale žádná to nevěděla. Nasadila jsem smutný pohled. Celou hodinu jsem nenápadně koukala a najednou jsem si všimla, že na sešitě je napsáno Dawe Silkrz. Byla jsem šťastná, že jsem to měla pravdu. Dívám se do zadu, když v tom mě v tom učitelka okřikla:
„Wardová! Co to děláš?“
Zeptala se. Neměla jsem slov, ale ve zmatku jsem řekla:
„ Jen jsem se zadívala. Uf, ještě, že jsem vyvázla.“
Otočila jsem se znovu a Dawe se na mě usmál. Málem jsem omdlela. Po vyučování jsem šla na oběd. Sedla jsem si ke stol. Najednou na mě někdo volá:
„Wardová!“
Otočila jsem se a vidí moji nejlepší kamarádku, jmenovala se Bell Lensová. Po chvíli ke mně přišla a přisedla jsi. Hned jsem jí začala vyprávět a Dewovi ,ale po chvilce mě zarazila, že ho zná z dětství. Podivila jsem se a řekla:
Jak to? Od, kut?“
Bell promluvila:
„Jako malá jsme byly kamarádi a chodily spolu na kytaru.“
Zajásala jsem štěstím a řekla:
Tenhle, bude můj.“
Pochvíli dojedla oběd a odešla z jídelny. Cestou přemýšlela, jak ho okouzlí a přišla na bezva nápad. ZPĚVĚM. Umím nádherně zpívat. Vyhrála jsem, několik soutěží a mám s tím zkušenosti. Spěchala domů, ať může rychle zkoušet, ale v polovině cesty se zarazila a vykřikla:
„Bell! Ta mi s tím může pomoct.“
Běžela domů a hned popadla telefon a zavolala Bell.
„Bell!“
Vykřikla do telefonu. Mám pro tebe prosbu.
Dívka zmateně řekla:
„ S čím Liliano??“
Liliana jí vysvětlila v jaké, je situaci a s čím jí pomůže. Bell řekla,
že ano a hned se domlouvaly, kdy budou a kde budou cvičit. Obě zavěsily a Liliana
si poskočila radostí. Za chvíli se k ní stavila Ell, Ell Linkolnová. Její druhá
nejlepší kamarádka. Ell zazvonila, po chvíli vylezla Diana Wardová Lilanina
matka. Ell nestačila ani pozdravit a už paní Wardová pozvala Ell domů. Nabídla
Ell doácí sušenky a horké kakao. Ell byla mile překvapena a pravila:
„Proč ne?“
„ Děkuji vám moc paní Wardová.“
Oznámila, když měla dopité kakao a snězené
sušenky. S úctou poděkovala. V tu chvíli přišla Liliana a vkřikla:
„Ell co tu děláš? Neslišela jsem tě zvonit. Jak to?“
Ell odpověděla, že neví a paní Wardová spustila:
„ Mé milé dítě měla jsi v pokoji zapnuté rádio.“
Liliana se udivila. Po chvilce nabídla Ell, jestli půjdou ven. Ell, řekla:
„ Že ano.“
A usmála se. Vyšli z domu a uviděly nádherný Měsíc. Působil na ně tak magicky. Šli dál, dál a dál a,
potkaly, Dawa!
Liliana vykřikla:
„ Dawe“.
Ell se podivila a zeptala se:
„Kdo je Dew?“
Liliana na ni vyhrkla:
Kdo je Dew? Ty to nevíš? Si děláš srandu.“
„Je to ANDĚL a i tak vypadá.“
Ell, se na Lilianu zákeřně podívá a praví:
„Je krásný a sexy toho chci!“
Vykřikla z nadšení.
„Cože! Tenhle se líbí mně a je můj. Viděla jsem ho první.“
Ell šla schválně napřed, a když prošla kolem Dewa hodila na něho oko a on se na ni usmál. Liliana se rozbrečela a běžela domů. Sotva otevřela dveře, šla do pokoje. Máma si ji nevšimla, protože vařila v kuchyni, ale věděla, že přišla domů. Co hned vešla, Liliana do pokoje zapnula rádio, kde hrála její nejoblíbenější písnička od Bruna Marse- The Leazy song. Hned přišla na jiné myšlenky. Po chvíli se začala učit. Jak mile se uklidila paní Wardová zavolala Lilianu na večeři. Liliana přišla do kuchyně a ucítila vůni kuřete a jako dezert byl vyhlášený štrůdl paní Wardové. Liliana sedla ke stolu a vrhla se do jídla. V té chvíly se paní Wardová zeptala, jak bylo venku z Ell. Liliana vrhla smutný pohled a pravila: „No víž
mami mi se pohádaly, ale to bude dobré.“
Po večeři se Liliana uchýlila do svého pokoje. V duchu si říkala, že mámě nemůže říct pravdu. Nevěděla co má dělat tak si začala číst, až do toho usla.
Druhého dne Liliana vstala a šla do koupelny. Podívala se do zrcadla a šťastně se usmála. Rychle si vyčistila zuby, umyla se a oblékla. Svačinu a pití měla nachystané na kuchyňské lince. Dala si to do tašky a spěchala do školy. Hádejte, koho potkala cestou Dewa. Byla šťastná.
„Ahoj! “ pozdravila nadšeně.
„Ahoj“ odvětil smutně.
„Co se stalo?“ zeptala se Liliana odvážně.
„Ell se semnou rozešla.“
„To je mi líto Dewe.“
„ Musím jít.“
Cestou do třídy přemýšlela, jak mohla Ell zbalit Dewa tak rychle. Prostě to nechápala, ale byla ráda, že spolu nejsou. V hodině si vzpomněla, že dnes zkouší s Bell. Přišla domů udělala si úkoly a pár dalších povinností a šla k Bell. Nestačila ani zazvonit na Bell a v dveřích se objevila Paní Lensová, Viktoria Lensová.
„Dobrý den paní Lensová. Jak se dnes máte?“ promluvila Liliana.
„Skvěle a ty Liliano?“
„Výborně nemůžu se dočkat, až se vrhneme s Bell na to zkoušení.“
Paní Wardová se pousmála a řekla, ať jde za Bell do pokoje.
„Ahoj Bell? Jak se máš?“
„Skvěle, vrhneme se na to zkoušení ne?“
„To jistě, už se nemohu dočkat.“
Těšila se Liliana. Po chvíli zkoušení se šli dívky do kuchyně napít. Za chvíli přišla Lilianě SMS.
„Kdo mi teď může psát?“
Zeptala se Lliana.
„No nevím, Liliano.“
Liliana vytáhla starý mobil. Ostatní žáci ve škole se jí za něho smáli. Liliana, ale věděla, že jiný nechce, protože statní ha mají jen na vytahování. Aby poslouchala, písně ji stačila MP3 a obrázky nepotřebovala.
„Je to neznámé číslo. Takže ho neznám, ale ta SMSka je dost zajímavá poslouchej: Ahoj jmenuji se Ansel McElen. Je mi jedenáct let a pocházím s Englendu. Chci se s tebou sejít osobě. Moc se mi líbíš. Zítra ve dvě hodiny na Angelském mostě, prosím čekej mě. Tvůj Ansel.“
„Cože Liliano! Nevíš, kdo to může být?“
„Ne nevím a jak bych to měla, vědět ty to vysvětlíš snad Bell?“

„No to asi ne promiň, Liliano.“ A ušklíbla se.
„Já tam půjdu, ale ty půjdeš se mnou.“
„Dobře, půjdu kousek za tebou, aby si mně nevšiml.“
„Dobrá jsme domluveny,“ řekla Liliana se zajímavým úsměvem.
Holky dozkoušely a doprovodila Bell mě doprovodila ke dveřím.
„Ahoj Liliano, měj se hezky.“
„Díky Bell ty taky.“