Jak to vlastně začalo …

Já osobně rozlišuju dvě skupiny lidí. Do té jedné zřejmě budeš patřit ty, protože ses rozhodl tohle číst, aby sis řekl:  „Další nudná holka o tom, co se zamiluje a skončí to šťastně až do smrti.“  Keci.

Pokud i ty tomu věříš, tak to rovnou můžeš zabalit, protože nic takového tady nenajdeš. Tady nebude nic,  co prozradilo něco o tom, že jsem se zamilovala, protože podle mě, kluci jsou jen neandrtálci, co řvou jen při fotbale.

Pokud patříš do té druhé skupiny lidí, co to čtou jen proto, že tomu věří, tak to čti. Protože ti chci zachránit život. Jinak se obávám, že to špatně skončí. Ale pořád to můžeš zabalit a číst něco jiného.

Páni, tak to teda je něco. Ty jsi nepřestal? Tak jak to vidím, budeš se mi líbit. Zřejmě máš dost silný žaludek, a nervy. To se ti bude hodit.

Ale co bych to byla za vychovanou holčičku. Jmenuji se Ariana, a toto je můj příběh, kde spravedlnost nemá meze. Kde věda nic neznamená, kde lidská oběť je zcela v pořádku, a kde zacházení se slabšími jako s dobytkem není nic neobvyklého.

Vyrůstala jsem v tomto světě, daleko od zraků obyčejných lidí, kteří věří všemu, co vidí. A věř mi, že neznají zhola nic. Protože na tomto světě je mnohem víc věcí, z čeho by jsi měl mít strach. A to pořádný.

Pokud jde o mě, mám mnoho jmen. Ale klidně mi říkej vědma, či věštkyně, protože já jí jsem. Dokážu ti říct cokoliv.  Kdo vyhraje volby? Kdy se stane jedna z nejhorších katastrof? Kdy zahyne celé lidstvo? A kdy budou zotročeni démony? Ale s těmi démony trochu předbíhám.

Nevěříš? Fajn, nevěř, za krátkou chvíli uvěříš. Protože všichni tomu věří. I já. Sama jsem to všechno viděla. A máš vůbec tušení, kolikrát jsem musela udržet večeři v sobě jen proto, že se mi zjevily všechny ty katastrofy, kde zemřelo několik lidí?

Můj táta mě kvůli tomu i zaprodal. Chtěl se mě zbavit, protože se mě bál. Tříleté holčičky. Umíš si to představit? Že tě vlastní táta prodá Krvavým kněžkám, aby tě ony sami mohly připravovat a rozvíjet tvůj dar k takové dokonalosti, že můžeš vidět lidem do duše? Děsivý, ale tohle přesně mi udělaly.

A teď bych ti asi měla říct něco o mém světě. Tak tedy dobrá. Znáš Boha? Prima. Teď si představ, že jsou tři. Ale bohyně. Tři bohyně. Mladá dívka, dospělá žena, stařičká babička. Znamenají narození, život a smrt.

Narození zrodilo Zemi, Nebe, lidi, zvěř, rostliny a magii. Život umožňuje, aby se rozvíjeli, aby pomáhali druhým. A smrt tohle všechno brala. Brala radost, a nahrazovala jím smutkem. Nechala umírat lidi, a některé z nich později proměnila v démona.

Všechny tři se rozhodly, že magii a lidi spojí dohromady. Stvořily tak (jak tomu říkáte vy) čaroděje.  Tito čarodějové vládli lidem několik staletí, až do té doby, co lidé získali moc a čaroděje vyhnali. Lidé se vždycky bojí toho, co neznají, a snaží se to zničit. Vlastně proto vznikly hony na čarodějnice, kde je strach posedl natolik, že obviňovali se mezi sebe. Celkem za několik desetiletí zemřel snad jen jeden čaroděj. A ani to nevím jistě.

Čarodějové i nadále uctívali tři bohyně. Dávali jim svou úrodu, svou zvěř, své štěstí a lásku. To se některým nelíbilo. Snažili se přesvědčit lidi, že bohyním nestačí tyto obyčejné věci, že potřebují něco cennějšího. Lidský život.

Ale když je nepřesvědčili, začali mezi sebou se hádat, mlátit a potom zabíjet. Tak vlastně se magie rozdělila na dvě části; dobrou a temnou.

Temní čarodějové si mezi sebou zvolili Krvavé kněžky, které si zvolily několik lidí, a ty potom obětovaly. Kvůli nim se lidé začali bát a vraždit. Nakonec se dohodli, že budou obětovávat jen čaroděje. A to vždy a slunovraty a rovnodennosti, tedy čtyřikrát do roka.

Ze začátku to byli výhradně muži, později začaly obětovávat jen mladé ženy a dívky. Těm druhým se to samozřejmě nelíbilo, ale co měli dělat? Temná magie je přece silnější. Nemohli tomu moc dobře zabránit.

Temní čarodějové se spolčili i s démony. Díky tomu měli pod kontrolou lidské myšlení, jejich strach a rozum. Právě díky démonům se lidé navzájem vraždí, okrádají, lžou, a já nevím co všechno. Sama jsem démony potkala. I já z nich mám strach.

To by pro úvod sna stačilo. A pokud se toho o mém světě chtěl vědět víc, stačí přece číst dál. Jen pro začátek, nedívej se v noci do zrcadla. NIKDY.

Tagy: 

Napsat komentář