Připomeň mi
Připomeň mi tu chvíli,
kdy střetli jsme se v kostele,
najednou jsme byli v cíli
a nad námi i andělé.
Mé oči se smály
a srdce hořelo,
noční můry kolem stáli,
a mě se přesto zachtělo,
cejch položit nad obočí,
hlavu strčit do oprátky,
pro ty tvoje krásný oči
a pro cestu do pohádky.
Připomeň mi opojení,
když jsem stála na špičkách,
v davu lidí v ozbrojení,
v myšlenkách jen malý strach,
aby si mi neutek,
když drala jsem se k tobě blíž,
pro něhu a pro dotek,
vždyť měls kůži jako plyš.
Připomeň mi okamžiky,
kdy se nám i tváře chvěly,
srdce tloukla přes výkřiky
a my jsme na svět zapomněli.
V touhách jsme se objímali,
Slepovali hrudníky,
jenže svět se nezpomalí
a teď jsme oba viníky.
Ústa se nám zalepila,
láska ztvrdla na kámen,
už nevím, jaká jsem byla,
tak mi to prosím připomeň.