Chtěla jsem tě rozplakat,
omlouvám se, je to tak,
nechtěla jsem tvoji lásku,
ale jen ti sundat masku.
Jen ti srdce rozehřát,
omlouvám se, že jsem kat,
co ti hlavu zamotal,
a neřekl, co bude dál.
Jak se budeš topit v pláči,
jak ti slzy oči smáčí.
Proč přít se kdo je na vině,
stejně mi umřeš na klíně.
Budeš mě líbat do dlaní,
a prosit ať to zklamání,
konečně už pomine.
A já ti řeknu: Martine!
Opusť ten sen, té marné snahy,
a obleč svůj rozum, vždyť je nahý!
Síla je víc než láska,
z lásky jen srdce praská
a pak se tříští na kusy,
avšak kdo to nezkusí.
Tak stále věří,
že každý páv má zlaté peří,
však každá vločka zahyne,
přestaň je chytat, MARTINE!