Bič na bitch
jste si naprosto jistí, že to byl jen sen???
jaká je asi hranice mezi snem a realitou?…
je realita odrazem našich ubohých snů nebo jsou sny příčinou naší ubohé reality?
jste si naprosto jistí, že to byl jen sen???
jaká je asi hranice mezi snem a realitou?…
je realita odrazem našich ubohých snů nebo jsou sny příčinou naší ubohé reality?
4. kapitola
12. 3. 2011 – pred Panthenonom
Cesta do Ríma bola… únavná. Najskôr ma vytočila ženská, čo mala na očiach brýle veľké ako dva popolníky, Nechcela mi predať letenku. Asi som sa jej zdala nanajvýš podozrivá, alebo čo...
ZobrazitNa motivy příběhu, který se nikdy nestal…
Nikdy jsem nebyl hrdina, nanejvýš ve svých přiblblých snech, pokud jsem měl zrovna
tu šťastnější noc, dokázal usnout a neviděl Vietnamce vyskakující z podzemě a útrob džungle
s hysterickým křikem provádějící bajonetem antemortální thana...
Místo otazníku tečka
vykřičníky přečká
Až dohoří svíčka
a zavoní knot
nám pohrozí tma
Potom uvidíme
zda – li se bouřka
odstěhovala do koutka
anebo zda – li ještě přežije
První ji uvidíme
potom uslyšíme
a když ji neslyšíme
ani neuvidíme
tak tu nejsme – anebo už spíme
Domčo, musíme žít dál, ať je pravda jaká chce.
Neovlivníš důkaz, že už nás nechce
a že před věky řekla dál už NE,
životu směr zas ukažme.
Přestože nás miluje
dva do srdce nenacpe.
Ani kdyby chtěla,
jsem zraněné a neodpovídám,
na žádosti lásky, kterou jsem tak rádo mělo...
ZobrazitDnes už to není co to bývalo. Není pomalu do čeho zobnout a všichni tady jsme už ze všeho otrávení. To Vám tedy řeknu. Ale pamatuji lepší časy. Bývalo kdysi dost pro každého. Ale Evžen je spokojený. Ten si libuje...
ZobrazitToulky Stínem (Greyland tales)
Dokud se znovu nesetkáme…
1. Ozvěny minulosti
Bylo chladné jarní jitro. Nad pastvinami se vznášel nádech stříbrné mlhy a hory byly zachumlané v peřinách mraků...
ZobrazitBarvy….
Prolínají se v sobě, mísí se a zároveň zůstávají sami sebou – ty jemné odstíny vlastního nitra, tajuplné spletence roztříštěných kousků sebe sama ve své nejčistší podobě...
Poskakoval nedaleko na vysoké zídce a prozpěvoval si ten morbidní popěvek. Nechápal jsem, ale pak mě trklo něco jiného. V tom zmatku a zoufalství jsem na to úplně zapomněl. Dopis! Rychle jsem zašmátral v zadní kapse jeansů. Nebyl tam.
„Hej!“ utnul jsem křikem jeho dětský zpěv, kdy...
Zobrazit