1.
Budík už by měl zvonit. Rozdrnčet se nárazy úderníku na dva… dvě tělíska, která vypadají jako zvonky na kolo. Nikdy jsem nepřemýšlel nad jejich pravým názvem. Ale záleží na něm zrovna teď? Odpovím si sám: ne. Protože každou chvíli mne z polospánku vytrhne hlasité zvonění a vibrace...
ZobrazitDo konce je vždycky dále
než jsme schopni
předem řádně domyslet
Nejsnadněji se lichotí
přes třetí osobu anebo věc
protože odpověď nezazní ihned
ale s prodlevou
se zamyslet
Když to bude květinou
krása a vůně pospolu
vždy zaujme svůdně
Dojmutím zvrátit
případné odmítnutí...
3. kapitola
11. 3. 2011 – bližšie neurčená nočná hodina, vnúti zafajčeného taxíka
Doboha, tu sa nedá dýchať. Prisahám, že by som všetkých fajčiarov najradšej vyvesila za nohy do prievanu...
ZobrazitBaron si mě nechal zavolat. Řekl mi, že se mám sbalit. Pojedu prý ke své nové paní. Ke královně Isabele. Takže pán už mě tu nechce. Přemýšlím čím jsem si to zasloužila. Naposled se projdu po krásné, rozkvetlé zahradě, ale ještě předtím se rozloučím se svým přítelem Filipem...
Zobrazit
Bože, slyšíš mne? Jestli ano, dej mi nějaké znamení. Znamení, co mi řekne, že to všechno byl pouhý sen...
ZobrazitNa třídní schůzky chodím pravidelně s manželkou. Paní učitelka, jako přes kopírák, si neustále stěžuje na nekázeň dětí, jejich hyperaktivitu i malou soustředěnost na vyučování.
Tentokrát se v hodnocení našeho syna objevil další kázeňský přečin...
Znáte to, jak se přímo proti vám něco řítí, připravené vás vesele přejet, a vy neuhnete a jen čumíte jak péro z gauče?
Ne?
Já jsem ten pocit zažívala už podruhé.
Lokomotiva předemnou se na kolejích kymácela ze strany na stranu, div se nepřeklopila na bok...
ZobrazitJežíši.
Několika výkřiky jsme tě odsoudili
Několika ranami jsme tě zavraždili.
Jedním zvoláním jsi nám odpustil naše viny
a jedním gestem milosti jsi nás přijal
jako syny
Očistec
Marně tu zápasíš o duši člověče,
marně se bráníš, kaješ a zaklínáš,
tvé srdce je vyprahlý pramen kde vody neteče,
cože ty to místo zde vážně nepoznáš?
Milovals jen sám sebe, a tu svoji pýchu,
na své duši nechals zlobu se klidně pást,
z chleba svého druhý...
ZobrazitListuji ve starém kalendáři,
ve svém deníku,
pomalu obracím stránky
a vzpomínám na ty krásné dny,
co zmizely v nenávratnu,
protože odešly spolu s ní…