Pár minut poté..

Severus otevřel oči a rozhlédl se kolem. Chvíli přemýšlel, jestli se dostal do pekla, nebo do nebe. Ale podle bílé barvy usoudil, že je v nebi. I když o tom silně pochyboval, potom, co udělal.

Celá místnost, nebo co to vůbec bylo za místo, byla pokrytá bílou barvou, jak z vrchu, ze spodu, tak z boků.

„Hálo! Je tady někdo?“ zavolal, ale když se příštích 15 minut nikdo neozval, na jeho opakované volání, vzdal to.

„Tak jestli tohle má být život po smrti v nebi, tak to raději ať se usmažím v pekle!“ zanadával si.

Najednou se ozvalo tiché PRÁSK!
„Ale, ale Severusi! Jak se to vyjadřuješ?“ ozval se jemný hlas za jeho zády, o kterém po nocích Severus sníval.
Otočil se a před sebou spatřil nádhernou rusovlásku.
Zamrkala svýma nádhernýma, zelenýma očima „Severusi,“ usmála se a otevřela svou náruč, aby ho mohla obejmout.
Sev jen nevěřícně zamrkal očima, do kterých se mu hrdnuly slzy radosti. „Jsi skutečná, nebo jen výplod mě fantazie?“ Zeptal se pochybovačně, ale to už ji držel pevně ve svém objetí.
„Nejsem skutečná, ale ty taky ne.“ Pronesla slabým hláskem, a když uviděla Severusův tázavý výraz, pokračovala „Jsi přece v nebi. Tady nikdo není skutečný. Víš přece, jak se říká: Tvé tělo zetví, ale tvá duše přetrvá. No a my duše, abys to správně pochopil. „ usmála se na něho.

Severus v tom začínal mít čím dál větší zmatek. Ale teď mu na ničem nezáleželo. Jen na dívce, kterou právě držel ve svém objetí. „Lily, chybělas mi.“ Řekl a hlas se mu zlomil. Povolil a zakoukal se mladé krásce do jejích zelených oček. Lily ho opět objala „ Však ty mě taky,“ usmála se „a děkuji, že jsi zachránil mého syna,“ dořekla a políbila ho na čelo.

Severus tam zůstal stát jak omámený. Že by se jeho celoživotní sen konečně vyplnil? Teď, po smrti?

„Tak já už musím jít,“ řekla.
„A kam?“ Zeptal se zmateně Severus.
„No za Jamesem chlupáčku. Večer se spolu za tebou stavíme.“ Usmála se.

Ozvalo se tiché PRÁSK!
Lily zmizela  a Severus zůstal stát s otevřenou pusou a díval se na místo, kde zmizela.