POCIT
Nezáleží jim vlastně, jak moc se snažíš
změnit svůj náhled na pojetí světa,
nezáleží ani, jak vážně se tváříš,
pořád jsou to jen gesta, jen pouhá věta.
Ve svém nitru, nesmírně hluboko cítíš,
kde vězí pravda. Ale nechceš to vědět!
Tobě stačí, že stále dokola slyšíš:
„Bude líp, jen pokus se taky to vidět.“
Jedno je jasné. Pravda – vždycky tě bolí,
Snad… možná, že jednou už si to připustíš,
Avšak to potrvá, jen tak nepovolí,
pocit, jenž svírá ti duši –
– JEŠTĚ POŘÁD HO CÍTÍŠ?