Jako jablko pokušení,
ten vzrůstající chtíč,
myšlenky znají jen rozptýlení,
soustředěnost je dávno pryč…
Možná kdyby jsi věděl,…
kdybych měla možnost ti říct,…
teď by jsi tu se mnou seděl
a nemusel říkat nic…
Pohlédla bych ti do očí
a na tváři cítila dlani,
a přála si ať nikdy nekončí
to napětí a chvění…
A nedočkavost po dalším doteku
hnala by mě k tobě blíž,
až by se naše ústa setkala,
tvé ruce sjely by níž… 🙂
Srdce bila by na poplach,
že přichází ta chvíle,
kdy zastaví nás vlna lásky, … ach,
vše další bude jen milé…