Tohle byla naprosto dokonalá příležitost. Jet na celý ty dva měsíce prázdnin k tetě na farmu. A nejen na farmu. Má tam i stáj! Tetu jsem sice pět let neviděla, ale to nevadí. Má taky dceru. Andreu v mým věku. Ale kvůli tomu tam nejedu.
Farma je ohromná. Jsou tu krávy, ovce, psi, kočky, koně, slepice a kuřata, husy, králíci… Prostě VŠECHNO! Stáj je ohromná. 32 koní. Není to úžasné? „Ahoj teto.“ „Prosim tě. Jaká teto. Říkej mi Melánie.“ Juhů. Je i milá. „Tak tady je tvůj pokoj. Po všem tě tady provedu až zítra. A ještě jedna věc. Co tu chceš celý ty dva měsíce dělat?“ A tak jsem jí začla líčit to s tím jak už dlouho si přeju pracovat se zvířaty- jakkoliv. „Kéž by taková byla i Andrea.“ povzdechla si Melánie a odešla. Pokoj byl dokonalý. Všechno bylo ze dřeva: postel, skříň i stůl se židlí. Pak tu ještě byla menší terasa s výhledem na celý ranč. Prostě dokonalé.
Kolem šesté večer přišla Andrea. Oznámila mi jedna z pomocnin tady ze stáje. Myslela jsem, že se mi přijde představit. Nedočkavě jsem otevřela dveře a slyším zezdola tetu Melánii „Andreo přestaň dělat cavyky! Mia je slušná a normální holka. Je to tvoje sestřenice proboha tak…“ Dál jsem to slyšet nechtěla. Takže žádná sláva. Z Andrey zřejmě moje kamarádka nebude. Pak jsem jenom slyšela jak bouchly dveře. No nic půjdu sama. V duchu jsem si řekla, že to zvládnu a zaklepala jsem na dveře a vstoupila do pokoje. Vypadal jinak než ten můj. Všechno hrozně umělé a vystajlované. Stejně jako Andrea. Štíhlá, vysoká, bloňdatá a…zmalovaná a přestajlovaná…
