Soutěž: Od prvního dne co jsem začla chodit do školy jsem také po obědě chodila do družiny.Vše co jsem prožívala bylo pro mně nové.Jako bych poznávala nový svět.Byla jsem ve družině nejmladší.
Jednou jsem šli s paní učitelkou na procházku městem.Zatímco ona vyprávěla o tom co se tady všechno změnilo a jak se máme chovat, tak já s napětím jsem naslouchala dvěma chlapcům co si povídají.
Aleš:ježíšek neexistuje,to je jen výmysl.
Michal:co to říkáš?Odkud to víš?
Aleš:slyšel jsem rodiče jak o tom mluví.
Michal:a kdo dává dárky pod stromeček?
Aleš:to tam dávájí rodiče a nám lžou.
Tak tenhle rozhovor mně naprosto zmátl.Nevěděla jsem co si mám o tom myslet.Až do této chvíle jsem si myslela že ježíšek je hodný pán který nám všem nosí dárek ve velkém pytli který má přehozený přes záda.
V duchu jsem si však řekla,ať je to jak chce,vánoce jsou krásné.
Blížil se den kdy chodí svatý Mikuláš.To jsem však nevěděla.Jako dítě jsem se moc nezajímala kdy se co slaví.Dívala jsem se z okna.Tatínek za mnou přišel a říkal mi,dívej se pořádně a možná uvidíš i Mikuláše s čertem a andělem.Pro mně to bylo něco neuvěřitelného.
Už byla tma a někde v dáli jsem slyšela zvuk rolničky kterou se cinká když chodí mikuláš za dětmi a rozdává jim sladkosti pokud byly celý rok hodné.V opačném případě dostali uhlí s brambory.
Možná dnes Mikuláš příjde i za tebou Janičko,řekla mi máma.Z okna jsem zahlédla Mikuláše v bílým plášti,s bílými vousy a bílou papírovou čepicí.Anděl ho radostně doprovázel.Taky mněl bílé šaty ale na zádech křídla,světlé kudrnaté vlásky a nad hlavou svatozář.Doprovázel je však černý,strašidelný čert který mněl na sobě černý kožich a hlasitě se smál.Přes rameno mněl velký pytel a byl celý chlupatý.
V tom zazvonil u našich dveří zvonek.Jani to je pro tebe,zavolala na mně mamka.Přišla jsem a vidím před sebou Mikuláše s čertem.V tu chvíli by se ve mně nikdo krve nedořezal.Všechno ve mně zmrzlo údivem a zároveň překvapením.Čert rachotil řetězem a budil hrůzu.Zatímco Mikuláš mile ke mně promlouval.Janičko,slyšel jsem od tvé maminky že jsi byla hodná.Ale abys mohla dostat překvapení odemně tak mi musíš říct nějakou pěknou básničku.Stále jsem si je prohlíželaJako naschvál jsem si nemohla na žádnou vzpomenout.
Zaposlouchala jsem se do jeho hlasu.Řekla jsem si:ten hlas já přece znám.Ještě jsem si je oba dva prohlédla.Vždyť Mikuláš je Jirka a čert Veronika.To jsou sourozenci moji kamarádky kteří někdy i s rodiči k nám chodívají.Tak jsem přišla na to že i Mikuláš je výmysl,ale pěkný výmysl.
Stála jsem tam před nimi a přemýšlela jsem co bych jim přednesla.Ale ani na jednu básničku jsem si nevzpomněla.Tak aspoň zazpívej nějakou pěknou písničku.Jirka asi viděl že si na nic nemůžu vzpomenout.Jediná písnička která mně napadla byla pec nám spadla.Tak jsem jí zaspívala.A hrozně se mi potom ulevilo.Od Jirky jsem dostala balíček plný všelijakých dobrot.Všemu tomu přihlíželi rodiče a já stále o tom všem přemýšlela.Rozloučili jsme se s čertem a Mikulášem.Jak jsme zavřeli dveře tak jsem se podívala na rodiče.To byly Veronika s Jirkou.Máma s tátou nic však neřekli.Tohle je má nejkrásnější vzpomínka na Mikuláše,a každý rok si na tohle vzpomenu.