Romantika v Severusově náruči – 2.kapitola

Liss pomalu otevřela oči. Chvíli přemýšlela, jestli je ráno. Ale podle množství světla v ložnici usoudila, že nejspíš ne.
Po pěti hodinách vydatného spánku se postavila a podívala na sebe do zrcadla. Teprve teď si vzpomněla na to, jak nemohla usnout, jak mluvila s Dracem ve společenské místnosti a na její školní trest.
Nechápala, jak mohla tak dlouho spát. Zamyslela se nad zvláštními sny, které se jí zdály, když najednou jí oči zašilhaly k hodinám. Vyděsila se, jakmile zjistila, že jí za 30minut začíná školní trest u Snapa.
Vletěla do koupelny, aby se alespoň trochu dala dohromady. Převlékla se a na závěr na sebe nastříkala svou oblíbenou voňavku Hugo Boss.

Hned u dveří spatřila svou dloholetou kamarádku, Pansy Parkinsovou.
„Dobrý ráno,“ pronesla Liss ospalým hlasem a zývla si. Přitom pozorovala Pansy, jak se nechutně cpe.
Dívka zvedla hlavu „Dobrý odpoledne,“ odvětila a pustila se opět do jídla.
Najednou Liss uslyšela jakési významné odkašlání. Podívala se tím směrem, odkud to přicházelo a její pohled padl na Draca Malfoye.
Lehce pozvedla pravé obočí „Také tě ráda vidím,“ pronesla, né už tak ospalým hlasem a začala si nandávat jídlo na talíř.
Malfoy se spokojeně zašklebil a napil se čaje.
Liss pohlédla na kamarádku, která je sledovala, s výrazem *nezájem* a vzala si kapučíno.
Hodila si do něj dvě kostky cukru a zamíchala. Když zvedala hlavu, naskytl se jí úžasný pohled na jeho tvář.
Když to chlapec zpozoroval, tak si dal záležet na tom aby jejímu pohledu nastavil tu hezčí část tváře a pro případ si ještě prohrábl vlasy.
Dívku to okouzlilo, ovšem nedávala to na sobě znát, aby si nezkazila reputaci. V hlavě sváděla boj o tom, kdo jí přitahuje víc. Jestli Draco Malfoy, který jí nenávidí, anebo jestli Severus Snape, který k ní také nechová zrovna vřelé sympatie. Ale trochu zastyděla nad myšlenkou, že se jí líbí profesor!

Ze zamyšlení jí vytrhl až hlas jejího vyvoleného, který se zrovna ptal Crabba a Goyla na jakousi otázku. V níž zaslechla jen něco o úkolu a tak bezrozmýšlení vyhrkla „Ty ještě nemáš úkol?“ v domněnce, že když řekne ne, tak mu nabídne svou pomocnou ruku.
Jenomže potom, co se na ní Draco podíval s lehkým překvapením a zamračeným výrazem pronesl „Jak tě to napadlo?“, pochopila, jak hloupě to mohlo znít. A tak rychle nasadila neutrální tón „Z tý tvojí hloupý otázky,“ a pokrčila ramena.
„Neštvi mě, Shanová!“ oplatil jí útok.
Dívka se na něj dotčeně podívala a zvedla se. Popadla jablko a věnovala mu chladný pohled. V jejích očích byl ale vidět smutek.
„Nechápu, jak někdo může být tak namyšlený..“ Potom se od něj odvrátila a odešla z Velké síně.
Naštěstí neviděla, jak se na ni Draco naštvaně díval.

Neuběhlo ani pár minut a Liss už stála před Snapovým kabinetem. Ještě než zaklepala, přemýšlela, na co ten výstup s Dracem vlastně byl. Věděla, že s Dracem nikdy nemůže hrát na city, protože on nejspíš žádné neměl. Věděla, že si teď akorát o ní bude myslet ještě něco horšího než teď.

Potřebovala se ještě nějak uklidnit, než vstoupí a tak hledala nějakou šťastnou nebo hezkou myšlenku. Jenomže jediné, co jí napadlo, byl Draco, jak se při nedávném rozhovoru trochu začervenal, což v kontrastu s jeho bledou kůží vypadalo, jako kdyby se uzdravoval z dlouhodobé, smrtelné nemoci.
Ale i pří této vzpomínce ji přeběhl po tváři nepatrný úsměv.

Zvedla ruku, aby zaklepala. Než to ale udělala, dvěře se samy otevřely a za nimi spatřila profesora, který seděl za pracovním stolem.
Ach, ten je tak úžasný, pomyslela si. Ale když zjistila, že ji probodává pohledem, ihned to vypustila z hlavy.
Jeho pohled jí jasně ukazoval jak moc ho vytočila a..dá se říct že možná i zklamala.

Po pár sekundách ticha si odkašlal „Jdete pozdě! Opět!“
Liss potřebovala rychlou výmluvu, nemohla říct, že zaspala, to by se jí profesor vysmál do obličeje.
Najednou si vzpoměla, že cestou spatřila ducha, který házel po prvňákách balónky.
„Protiva mě zdržel!“ hájila se. Nemělo cenu se mu tu srdceryvně omlouvat. Nechtěla předvést další trapnou scénu, jako s Dracem. Stejně by to nikam nevedlo.

„Vaše výmluvy mě nezajímají!“ Procedil mezi zuby „Mám pro Vás práci.“
Liss jen přikývla a čekala co řekne dál.
Snapův hlas najednou nabral jiný tón „Musím uznat,“ odkašlal si „že jste v lektvarech docela dobrá.“ ale aby neztratil svoji reputaci, tak dodal „Asi jsem Vás to dobře naučil. Jsem dobrý, nemusíte mi to říkat. No, ale zkrátka , chci po Vás, abyste mi pomohla zkontrolovat hodnotu lektvarů. Druhé ročníky jsou trochu..“
Hledal správné slovo, jaké by se pro ně mohlo hodit, aby to ale také vyznělo slušně „Neohrabané.
Nedokážou skoro ani zamíchat kotlík. Atak chci po Vás kontrolu a známku, jakou byste jim eventuelně dala“ ušklíbl se.
Dívka pouze kývla a posadila se za pár skumavek s lekvary, které nevypadaly moc dobře.

Školní trest probíhal v klidu a v tichu. Občas bylo slyšet škrábání pera, nebo zasyčení, jak Liss skumavku otevřela.
Když už konečně přešla k poslednímu lektvaru, otevřela skumavku a na lžíci ho trochu nabrala, aby ho ohodnotila, když najednou lektvar udělal skrz lžíci díru a kápl na podlahu.
Dívka se lekla a trochu se odsunula pryč.
S uznáním pokyvovala hlavou nad tím, že se někomu podařila vyrobit kyselinu. Přitom vytáhla hůlku a mávnutím odstranila látku, která už udělala důlek do země, že by se tam dal hrát golf.

Ipřesto, že měli udělat úplně něco jiného, ohodnotila žáka známkou P – přijatelné.

Najednou nad sebou ucítila pravidelný a trochu zapáchající dech. Zvedla hlavu a spatřila profesora a pozdviženým obočím „Jste moc mírná s tím známkováním!“ řekl a zavrtěl hlavou.
Dívku to trochu urazilo. Chtěla by od něho konečně slyšel alespoň jednu malou pochvalu a ono nic a nic.

Beze slova se zvedla a zamířila ke dveřím. „Kam si myslíte, že jdete, slečno?“ řekl, když spatřil její záda „Mám pro Vás ještě jednu práci..“ pokračoval trochu nervózně.
Snape přiskočil k ní a dívka se otočila. Najednou stáli před sebou, tváří v tvář, skoro se dotýkali nosy.
Liss se trochu vzrušeně otřepala. Už to nevydržela a políbila ho. KONEČNĚ! Radovala se v duchu. Severus jí ve chvíli okouzlení neodolal a polibky opětoval.

Když tu náhle se od ní odtáhl „Nechápu o co Vám jde, Shanová, ať už vás tu nevidím!“ poníženě sykl se zrakem upřeným do země.
Liss mu věnovala poslední zklamaný pohled a s třísknutím dveřmi ukončila svůj školní trest.