Romantika v Severusově náruči – prolog

CRRRR

Snape vešel do třídy a v pravé ruce držel ukazovátko, které sloužilo spíš k tomu, aby mohl někoho s ním šlehnout přes ruce, než k ukazování.
Najednou se do třídy přiřítila exotická kráska s kaštanovými vlasy a čokoládovýma očima Dívka v černo-zeleném hábitu usedla na své místo a otřela si pot z čela.
„Slečno Shanová! Jdete pozdě! Hodina začala pře 30 sekundami! Určitě máte dobrý důvod pro toto zpoždění,“ Liboval si Snape v utrpení té dívky „Nejspíš jste se učila, že ano? Jiný důvod nevidím. Takže, pojďte sem. Hned Vás vyzkouším.“
Dívka nasucho polkla. Vstala a mířila si to ke katedře. Nevšímala si posměšných poznámek a narážek spolužáků.
Najednou ucítila zvláštní náklonnost, k onomu učiteli. Ale čeho se bát? Vždyť o lektvarech věděla skoro všechno. Tak čeho se bát?

Snape se rozhořčeně postavil a čekal, až jeho žákyně dojde ke katedře. Malým otevřeným okýnkem v rohu učebny, kterým se větralo, když bouchnul lektvar, přivanul jemný podzimní vánek dovnitř. Snapeovi se rozevlál plášť. Sjel všechny přítomné svým pohrdavým pohledem a přitom uviděl svůj odraz ve vitríně. Na moment si připadal jak Christian Bale v roli Batmana.
Jenomže to už dívka došla až k němu a vyrušila ho z přemýšlení „pane profesore?“ Snape si opět uvědomil, že je pořád ten starý, známý učitel lektvarů, který ani nemá na to, aby učil obranu proti černé magii.

Snape si ji změřil pohledem „Takže, přelož mi do latiny rtuť, sodík a… například dusík,“ řekl a ušklíbnul se, pod představou, jak dívka krásně u tabule pohoří.
„Hydrargyrum, Natrium a Nitrogenium“ pronesla klidným hlasem a zašklebila se, jakmile uviděla Snapeův zaražený výraz.
„Co se stane, když smícháte Mangan, Rtuť, kapku odvaru živoucí smrti, Chechtalku různobarevnou a žíně z jednorožce?“ pokusil se znova nachytat svou studentku, nyní si byl jistý, že tohle vědět nebude.
Ale jak hned zjistil, velice se spletl „Získáte lektvar, který, když ho na něco vylijete, vybouchne.“
Snapeovy zaskřípaly zuby. Byl naštvaný sám na sebe, že ji vůbec zval k tabuli, akorát se ztrapnil.

CRRRR

Dívka se na něho roztomile zazubila a otočila se k odchodu.
„Ne tak rychle! Třído! Posaďte se. Mám ještě jednu otázku,“ Zakřenil se Snape „Řekněte mi, co víte o Smějance růžové.“
Dívka chtěla hned odpovědět, ale najednou se zarazila. Nemohla si, ani za boha, vzpomenout. „To je to -. Mám to na jazyku!“ pořád opakovala.
Snape se spokojeně posadil na židli a s lehkým úšklebkem prohlásil „No, zklamala jste mě, slečno. Začala jste tak dobře a skončila jste -. No škoda mluvit. Je mi to líto, ale musím Vám napsat  M.“

Zatímco Snape spokojeně zapisoval známku, dívka si posbírala své věci a vyřítila se z učebny. Jenomže nedávala pozor a hned za dveřmi vrazila do Malfoye.
„Dávej pozor, kam šlapeš, Shanová!“ řekl jízlivým hlasem.
„Víš, že na holky se nekřičí?“ řekla a zamrkala na něho svými dlouhými řasy.
„A kdo říkal, že jsi holka?“ opáčil se posměšně Draco.
„Tak slečna no, promiň,“ pronesla s úsměvem. Mrkla a prošla kolem něho směrem k východu ze sklepení.

Když už byla na posledním schodě, ozvalo se za ní „Hej Liss, máš pravdu, na holky se neřve, ale na malé děti ano.“ Draco se začal smát a plácl si s Crabem a Goylem.

Liss na tohle už vážně neměla náladu. Jen si tiše zamumlala něco ve smyslu „To ty se chováš jak malé dítě“ protočila panenky a odešla.