Věčnost – Prolog + Kapitola 1.
Prolog
Když někdo mlčí, nemusí to nutně znamenat, že nemá co říci .
Je spousty různých tvorů na zemi...
ZobrazitProlog
Když někdo mlčí, nemusí to nutně znamenat, že nemá co říci .
Je spousty různých tvorů na zemi...
ZobrazitNáměstí Campo San Polo doslova přetékalo lidmi. Procházeli se kochajíce okolím, krmili hemžící se holuby – což se zde ve Venezii stalo zvykem. Toto město má neutuchající přitažlivost, která člověku nedovoluje zpochybňovat jeho velkolepost...
ZobrazitTichou nocí se rozléhal zvuk přistávajícího vrtulníku. Když se vznášel asi metr nad zemí, dveře kabiny se rozevřely a z nich vyskočil muž. Nemotorně dopadl nohama na zem, zapotácel se, a spadl. Pilot na něj poslepu hodil kufr, který muže znovu srazil k zemi.
Mávl na něj omluvným ...
První krok je vždycky
důležité rozhodnutí
to už věděl v dávných
dobách jeden neposlušný trilobit
když na zemi změnilo se klíma
z moře na souš vylez
a zažádal hned o pobyt.
Když vylezl z moře
zasáhlo ho hoře
že už nemá vytoužený klid
přemýšlel z večera
jednou z...
ZobrazitPřipomeň mi
Připomeň mi tu chvíli,
kdy střetli jsme se v kostele,
najednou jsme byli v cíli
a nad námi i andělé.
Mé oči se smály
a srdce hořelo,
noční můry kolem stáli,
a mě se přesto zachtělo,
cejch položit nad obočí,
hlavu strčit do oprátky,
pro ty tvoje krásný oči
a p...
Smrtihlav
I vzpomeneme toho, který žertovával.
Ten černý motýl stín vrh rozvlátý.
Stín ušklíb se: Vše podle přání. Žádný nával.
Jen pacholčí dvě mordy. A dvě lopaty.
Fráňa Šrámek
„Dost mrtvo, co? To miluju,“ prohodil ten starší a rádoby znechuceně nad tím zakroutil...
ZobrazitByla to jen vaše pauza
doktore honoris causa
když volal jste ať nechodím k soudům
že ušili by na mě boudu
a dával jste mi záruku
však soudu šel jste na ruku….
Kyblík pomyjí vylíti
na osm obrazů z devíti,,
si tem váš nevkus žádá
stejně tak prsten s kameí
i vaše hlava.
V té ma...
Podzimní hrátky
Vítr si pohrává lačně s listy stromů,
nosí a hýčká je více než zdrávo,
a já se ptám u sta hromů,
kdo mu dal na to vůbec právo?
Jsi náladový podzime jako ta hysterická žena,
co život svému manželovi věčně kazí,
diky tobě na sobě nám nic nezbyde,
...
ZobrazitByla zima, do obličeje mě řezal ostrý studený vítr. Čím více vánice nabírala na síle, tím více jsem se pod svým kabátem třásla.
Měla jsem velké štěstí, protože kdyby ho ta žena před týdnem nepohodila k hromadě smetí, byla bych zřejmě promrzlá až do morku kostí...
ZobrazitŽivot po životě.
Rozdělil jsem své úvahy do dvou částí, kde nejdříve píší trochu úvod a uvádím příklad známého, který prožil klinickou smrt a ve druhé části jsou mé uvahy a filozofování o životě po životě.
Část první.
Chtěl bych se tu podělit o mé vlastní myšl...
Zobrazit