Až sa nebo k zemi skloní,
pobozká ho nežnou slzou.
V tej chvíli ľudskú lásku stvorí,
a zaženie smútok aj s tmou.
Z jasného neba vzlietnu anjeli,
a trápenie stratí svoju moc.
Zahalia nás svojimi krídlami,
a vždy nám prídu na pomoc.
Ich múdrosť je odblesk svetla ve...
ZobrazitTemnotu v patách mám,
Já osobně rozlišuju dvě skupiny lidí. Do té jedné zřejmě budeš patřit ty, protože ses rozhodl tohle číst, aby sis řekl: „Další nudná holka o tom, co se zamiluje a skončí to šťastně až do smrti.“ Keci.
Pokud i ty tomu věříš, tak to rovnou můžeš zabalit, protože nic takovéh...
ZobrazitOndřejovice od začátku
Ještě jedna epizoda se promítla před mýma očima, která
předcházela Ondřejovicím. Po všechna školní létě jsem se každým rokem účastnila
různých brigád, které jsem nadevše milovala pro nezaměnitelnou atmosféru
kamarádství, legraci a možnosti ...
5. kapitola
12. 3. 2011 – hotel Borgognoni
Zabijem ho! Ako sa opovažuje! Prisám, že keď sa vrátim nazad, urvem Mathiasovi hlavu a jeho zadok vykopem až na mesiac...
ZobrazitÚryvek:Se Sárou jsme se právě procházeli lesem.Na nedaleké louce jsme při krásném slunečním svitu zbírali luční kvítí.Ptáci kolem nás krásně zpívali a my jsme je s radostí sledovali.Obě dvě jsme vzhlédli k nebesům a zase jsem uviděla hejno krásných motýlů.Belo vypadají tak zvláštně...
Zobrazitkdyž zpívá bouře
Proč lidi se schovávaj
když prší?
s deštníky si pohrávaj
a ruší
déšť, aby plakal.
A předával svůj smutek ostatním.
Nás nevědomé lákal
a uhýbal propastím.
Proč lidi se bojí
když sténá bouře?
Své rány si hojí
a zalitá kouřem
nám zpívá a
p...
ZobrazitLiss pomalu otevřela oči. Chvíli přemýšlela, jestli je ráno. Ale podle množství světla v ložnici usoudila, že nejspíš ne.
Po pěti hodinách vydatného spánku se postavila a podívala na sebe do zrcadla...
Vstupuji do kostela. Při pohledu na monumentálnost této stavby se mě okamžitě zmocní pocit malosti. Svírá se mi srdce v hrudi. Cítím, jak se mi pod nohami vlní zem. Udělám několik kroků kupředu. Celý ten obraz je nehybný, ale přesto mám pocit, že mě celý ten prostor svírá. Vše má šedozelený nádech...
ZobrazitAnotace: O ránech, která byla prosycena barvami deště
+++
Občas.
Jen tak přemýšlím, proč chci brečet.
V tu chvíli mám nejraději na svých tvářích kapky jarního deště. Hřeje mne, ač to může znít více než zvláštně. Málokdy se však obloha natolik projasní, abych mohl pozorovat západ slunce...
Zobrazit