Slovečnice
Denně máš na talíři
Slunečnice
před večerem se
nad horkým čajem štěstí
naklání z hrnku
neskloní se neotočí
za jiným sluncem
než tvým
Neumím to s barvami
neovládám paletu
jako Vincent
namísto ucha v šátku
bud...
ZobrazitKategorie Nové příspěvky
PROČ!
PROČ
VENKU UŽ SVÍTÁ, RÁNO TĚ VÍTÁ, ODCHÁZÍ NOC.
RÁNA NEMÁŠ RÁD, NEMOHLS ZAS SPÁT,
TĚŽKÁ TO NOC!
RÁNA NEMÁŠ RÁD, PŘESTO MUSÍŠ VSTÁT,
PRÁCE JE MOC!
VEČER SE VRACÍŠ, CHYSTÁŠ SE SPÁT,
NOCI MÁŠ RÁD, VŠAK ZAS NE A NE,
SVÝM SNŮM SE VZDÁT…
HLAVOU SE ...
ZobrazitKapsy, ruce a vzpomínky
kapsa obnošeného kabátu
jedna prázdná druhá vysypaná
přesto ukrývají poklady
vzpomínky
první rande
obě ruce pevně usazené v kapsách
v jedné z nich skoro až bolavě sevřené klíče
v druhé užmoulaný kapesník plný nervózního potu
hlavně aby nedošlo ke vzájemnému dotyku ruk...
ZobrazitArinae
Teprve před chvílí jsem pustila sednout nějakou stařenku a rovnováha mi nikdy nedělala potíže. Každý druhý teenager by tu mohl vypadat jako já. Piercingy v uchu teď nejsou nic neobvyklého, tetování na krku přikryjou vlasy. A stejně mám na hlavě kapuci, tak to vyjde nastejno...
ZobrazitVlčice
Třásla mnou strašná zima, hustý déšť a silný chladný vítr, situaci ještě zhoršovali. Bolest prostupovala celým tělem a strach se stupňoval. Někde tam za mnou, mezi stromy, v hustém lese, postupovala skupina ozbrojených mužů. Banda vrahů, natěšených na pohled na moji mrtvolu...
ZobrazitHlas bázně – část první
Je těžké vracet se na místo, kde jste prožili něco zlého. Na místo, které vám připomíná vaši bolest, proto byste raději zapomněli. Ne každý takové místo má, ale já se na podobné vracel. Vlastně za to mohl Wilson, i když o tom vůbec nevěděl...
ZobrazitHřbitov
Děsivější chvíli jsem si nemohla vybrat. Půlnoc, tma jako v pytli a já stojím uprostřed poničeného hřbitova. Samozřejmě sama. Až na ten studený vítr a kostelní věž, od které jdou vidět jen obrysy a to je ode mě necelým padesát metrů...
ZobrazitVae Victis: 1. Podruhé se narodit
Založeno na vyprávění majora Theodora Bielskyho, MUDr. Armanda Lopeze a Rebeccy Nemorayové
Na trosky lidské civilizace pražilo slunce. Šest let po začátku Války už většina lidstva přežívala ve skupinkách dost malých, že pro Týry neznamenaly hrozbu...
ZobrazitKřídla
Kdybych měl křídla… Asi nejstarší, nebo přinejmenším jedna z nejstarších tužeb lidstva. Touha po svobodě, po pocitu volnosti a pohledu na zemi pod sebou. Vznést se k oblakům, přiblížit se ke hvězdám a ke svým bohům. Každičký příslušník každého národa o létání přinejmenším jednou snil...
ZobrazitKrása noci
Fantazie nám propůjčuje úžasnou schopnost dělat z věcí naprosto běžných něco mimořádného. Například pootočení Země kolem své osy nám dovoluje ponořit se do temnoty...
Zobrazit