„Vylez, vím, že tam jsi!“ křikl na mě a jeho hlas byl podbarvený alkoholem. Rozhodně jsem nehodlala vlézt opilému a naštvanému člověku přímo do rány. Vlastně….nebyla jsem si jistá, jestli to je člověk. Normálním lidem křídla ze zad nerostou.
„Sáro…“ zahučel netrpělivě, ods...
ZobrazitBylo něco kolem šesté hodiny večer. Za okny byla už tma. V listopadu je tma brzy. Stála jsem v kuchyni u dřezu a ráchala si ruce ve vodě plné mýdlových bublin. Mydlila jsem hrnec od brambor, když zazvonil telefon...
Zobrazit„To je teda síla…“ konstatovala Lisa, když jsem jí cestou ze školy vyprávěla můj sobotní zážitek. Samozřejmě moje psychopatické představy o hlasech, zachráncích a podobných věcech jsem si nechala pro sebe. Už takhle jsem občas vypadala jako naprostý blázen.
Šli jsme po ulic...
ZobrazitByla sobota, chvíli po poledni. Ležela jsem na posteli a učila se chemii. No …učila je silné slovo. Spíš jsem jen tak nepřítomně zírala do sešitu. Písmena se mi před očima slévala ani jsem vlastně nevěděla, o čem právě čtu. Byla jsem mimo...
ZobrazitOtevřela jsem dveře od bytu a pomalu si zula boty. Břicho mě stále bolelo, a tak jsem se už jen chtěla odšourat do pokoje a lehnout si.
„Sáro!“ máma vlítla do chodby jako vichřice. „Kde jsi byla.“
„Byla jsem venku.“
„Neměla jsi náhodou dorazit už ve tři?“
Jo, to měla...
ZobrazitTři dny po této události se z vejce položeného na hřejivém polštářku u psacího stolu ve skriptoriu vylíhla holubice. Písař ji pojmenoval Liberta, a jak se dočetl v Knize, měla mu po čtyři roky dělat společnost...
ZobrazitBylo pozdní odpoledne. Slunce pomalu zapadalo a světlo dosáhlo jen na vyšší patra starých činžáků natěsnaných po obou stranách ulice. Zbytek byl ponořen do příjemného podzimního přítmí. Tuhle část města jsem měla ráda. Bylo tu celkem hodně lidí, ale nikdo nespěchal...
Zobrazit,,Slečno Williamsová, mohla byste prosím zopakovat, co jsem právě říkala?“
Měla jsem pocit, jako by někdo říkal moje jméno.
,,Slečno Williamsová!“
Ten hlas jsem určitě znala, ale moje myšlenky byly zatoulané moc daleko, než ...
ZobrazitVe vzdáleném vesmíru hluboko v prostoru, hluboko v čase se v tísnivé temnotě a prázdnotě nachází světlo. Světlo v podobě života, hvězda, která nikdy nezhasíná. Je to nebesky křišťálový palác ohromující velikosti s velkolepými zahradami, jejichž krása se ničemu nevyrovná...
ZobrazitKdyž trenér zapískal na svoji kovově lesklou píšťalku, oznamoval tím, že to pro dnešek stačilo. Letos dívky musely přidat, protože se probojovaly až na celostátní semifinále, což bylo něco neslýchaného.
„Děvčata,“ přivolal si k sobě dívky trenér svým hlasem, co se velice podobá...
Zobrazit