Tři dny po této události se z vejce položeného na hřejivém polštářku u psacího stolu ve skriptoriu vylíhla holubice. Písař ji pojmenoval Liberta, a jak se dočetl v Knize, měla mu po čtyři roky dělat společnost...
ZobrazitBylo pozdní odpoledne. Slunce pomalu zapadalo a světlo dosáhlo jen na vyšší patra starých činžáků natěsnaných po obou stranách ulice. Zbytek byl ponořen do příjemného podzimního přítmí. Tuhle část města jsem měla ráda. Bylo tu celkem hodně lidí, ale nikdo nespěchal...
Zobrazit„Radši bych pletl s babičkou ponožky, než být tady,“ prohlásil Paul. Tím místem měl na mysli naší střední školu.
„Klidně jsi jdi plést ponožky, já se domů nehodlám vrátit,“ namítla jsem...
Zobrazit,,Slečno Williamsová, mohla byste prosím zopakovat, co jsem právě říkala?“
Měla jsem pocit, jako by někdo říkal moje jméno.
,,Slečno Williamsová!“
Ten hlas jsem určitě znala, ale moje myšlenky byly zatoulané moc daleko, než ...
ZobrazitVe vzdáleném vesmíru hluboko v prostoru, hluboko v čase se v tísnivé temnotě a prázdnotě nachází světlo. Světlo v podobě života, hvězda, která nikdy nezhasíná. Je to nebesky křišťálový palác ohromující velikosti s velkolepými zahradami, jejichž krása se ničemu nevyrovná...
ZobrazitKdyž trenér zapískal na svoji kovově lesklou píšťalku, oznamoval tím, že to pro dnešek stačilo. Letos dívky musely přidat, protože se probojovaly až na celostátní semifinále, což bylo něco neslýchaného.
„Děvčata,“ přivolal si k sobě dívky trenér svým hlasem, co se velice podobá...
ZobrazitZamířila k jeho kabinetu.
Cestou spatřila Draca, kterému se mermomocí chtěla vyhnout, protože věděla, že by se pak musela zúčastnit nepříjemného rozhovoru, protože s ním se jinak povídat nedá.
Vzala to oklikou, ale cestou si všimla, že jde Draco za ní...
Na pohovce v obývacím pokoji seděla mladá žena. Upřeně zírala do podlahy, lokty měla opřená o kolena a ramena nahrbená, jako by se chtěla schoulit do klubíčka. Dlouhé plavé vlasy jí volně splývaly po zádech na ošoupanou starou košili a blankytně modrýma očima těkala po místnosti...
Zobrazit,,Kop! Úder! Kop! Kop! Úder! Výskok! Kop! Výskok! Vyhnúť! Úder!“ rozkazovačný hlas sa rozľahol telocvičňou, v ktorej prebiehala hodina karate.
,,Rozdeľte sa do dvojíc a skúšajte si súboje...
Bezejmenná jáma
„V hlubinách ukryté jeskyně nejsou určeny bádání vidoucích očí, neboť zázraky, jež střeží, podivné jsou a strašlivé. Prokletá je zem, kde mrtvé myšlenky jako nové žijí v prapodivných tělech, a zlovolná je mysl, kterou žádná hlava netřímá...
Zobrazit