Vzpomínáte si na dobu, kdy jste byli malí a rodiče vám snad milionkrát opakovali tu samou věc: „Příšery neexistují.“? Tak já vám teď něco řeknu, pěkně lžou, nebo nikdy nenavštívili toto město.
Bohužel vám nesmím prozradit, o jaké město jde, protože jinak bych právě teď ležela p...
ZobrazitPo Almorské planině tmavou nocí běželi dva velcí černí hřebci...
Zobrazit3.
Když jsem se vyřítil ze zatáčky, autobus už na zastávce stál a nabíral cestující. Motor štěkal v nekonečném cyklu a z výfuku se kouřilo, jako by benzín někdo řádně naředil olejem. V kombinaci s mrazem se teplý čmoud dal zřetelně sledovat při sestupu na vozovku a následném rozšiřování do stran...
Sešli jsme se na začátku jara, když opadl sníh a nasolené chodníky přestaly klouzat. Venku byla pořád zima, jen jsme jí neviděli. Ten rok přicházelo jaro strašlivě pomalu...
ZobrazitJá osobně rozlišuju dvě skupiny lidí. Do té jedné zřejmě budeš patřit ty, protože ses rozhodl tohle číst, aby sis řekl: „Další nudná holka o tom, co se zamiluje a skončí to šťastně až do smrti.“ Keci.
Pokud i ty tomu věříš, tak to rovnou můžeš zabalit, protože nic takovéh...
ZobrazitOndřejovice od začátku
Ještě jedna epizoda se promítla před mýma očima, která
předcházela Ondřejovicím. Po všechna školní létě jsem se každým rokem účastnila
různých brigád, které jsem nadevše milovala pro nezaměnitelnou atmosféru
kamarádství, legraci a možnosti ...
5. kapitola
12. 3. 2011 – hotel Borgognoni
Zabijem ho! Ako sa opovažuje! Prisám, že keď sa vrátim nazad, urvem Mathiasovi hlavu a jeho zadok vykopem až na mesiac...
ZobrazitÚryvek:Se Sárou jsme se právě procházeli lesem.Na nedaleké louce jsme při krásném slunečním svitu zbírali luční kvítí.Ptáci kolem nás krásně zpívali a my jsme je s radostí sledovali.Obě dvě jsme vzhlédli k nebesům a zase jsem uviděla hejno krásných motýlů.Belo vypadají tak zvláštně...
ZobrazitLiss pomalu otevřela oči. Chvíli přemýšlela, jestli je ráno. Ale podle množství světla v ložnici usoudila, že nejspíš ne.
Po pěti hodinách vydatného spánku se postavila a podívala na sebe do zrcadla...
Liliana stále toužila po podzimním vánku ve vlasech, však nemohla. Její rodiče žili v Africe na výzkumu podnebí. Jedna naděje pro ni však existovala. Byla to její teta Amy z Paříže. Liliana chtěla konečně okusit jiné podnebí. Měli tam jet na její dvanácté narozeniny...
Zobrazit