Náš národ byl silný, hrdý. Měli jsme úctu. Vládci všech zemí, blízkých i vzdálených, se před námi třásli hrůzou. Nebylo místa na Zemi, kde by o nás neslyšeli. Bohyně nad námi bděla dnem i nocí. To byly časy. Už si ani nepamatuji, kdy přesně se vše zhroutilo. Připadá mi to jako věčnost...
ZobrazitVe velké kruhové místnosti bez oken byl na zemi nakreslen pentagram. Nad každým z jeho pěti cípů byl rozkročen jeden člověk v tmavém plášti s kapucí. Uprostřed tohoto kruhu, který vytvořili, stál muž, který zvučným hlasem předčítal z knihy:
„Ó, ty, jenž pocházíš ...
ZobrazitZatajil jsem dech. Krčil se u země a jeho mandlové oči vykuleně hleděly přímo na mě. Nemohlo mu být více než deset let, spíš méně. Na sobě měl pouhé kraťasy a zelenobílé pruhované triko. Kulatou tvář mu zdobily rozčepýřené, světlé vlasy s délkou nad malá ramena...
ZobrazitCelý život jsem každému říkala, že až budu jednou v důchodě, sepíšu své paměti pro pobavení své rodiny, svých přátel a známých. Jsem doma už 11 let a nejednou mi připadá nepodstatné sdělovat někomu peripetie svého života...
ZobrazitPíp píp.
„Do prdele!“ Chlupatá ruka Jimmyho Conkera se sevřela v pěst a surově uhodila do budíku, který okamžitě zmlkl. Jimmy se posadil a ohlédl se přes rameno na dívku, jenž sbalil kdesi v baru...
Zobrazit„Lenko, musím ti něco říct.“ říká Radek své přítelkyni.
„Ano miláčku poslouchám tě.“„Víš o tom, že jsi jako pastelky?“ řekne ji důrazně.
„Počkej jak to myslíš?“ odpovídá Lenka nechápavě a Radek začne vysvětlovat.
Příběh z dob, kdy jsem ještě aktivně hrávala a vždy snila že se tam přenesu a zažiju přesně to, co vám tu popíšu 🙂 opět kvůli maturitě, nevím jak často bude pokračování, pokud to vůbec někdo bude číst 😀
___________________________________
Všechno to začalo jako vždy...
Zobrazit