Byla zima, do obličeje mě řezal ostrý studený vítr. Čím více vánice nabírala na síle, tím více jsem se pod svým kabátem třásla.
Měla jsem velké štěstí, protože kdyby ho ta žena před týdnem nepohodila k hromadě smetí, byla bych zřejmě promrzlá až do morku kostí...
ZobrazitPosedlost
Parazitická myšlenková forma, neusmířená duše. Trpí. Kdysi byl dobrý. A stal se zlým.
Martin Langfield
Ne, opravdu jí nikdy nic neudělal. Nikdy jí nic neřekl. Dokonce si ani nevzpomínala, že by ho snad už někdy dřív neviděla...
ZobrazitTma. Byla tma jak v pytli … ne, ne jak ve sklepě. Tak černočerná, že i světlo se ze strachu schovalo pod koberec. Kdyby tu nějaký byl. Vlezlo si tedy skříně. Panovalo zde rovněž hrobové ticho. Jen občas se na zemi dramaticky rozplácla nějaká ta kapička vody, aby scéna nevypadala tak stroze...
Zobrazit
Štěstí v neštěstí
I.
„Je to pravda,“ opakoval Munrael a sám sobě přikyvoval, „opravdu se to stalo tak, jak jsem vyprávěl.“
Jeho čtyři kumpáni na něho nedůvěřivě hleděli, ale v očích jim přesto svítila zvědavost.
„Tak nám to pověz ještě jednou,“ řekl jeden z ni...
Zobrazit
Královská vůle
Geralt zadržel koně a postavil se ve třmenech. Kousek za ním jedoucí Kewort též zastavil koně a zahleděl se do mlhy.
„Vrací se?“ zeptal se.
Geralt neodpověděl, pouze mu pohybem ruky naznačil, aby mlčel.
Kewort po chvíli důrazně zopakoval:
„Tak vrací se náš...
Zobrazit
Krev za krev
I.
Pěnkava seděla na větvičce a hlasitě zpívala.
„Je tak krásná,“ pomyslela si Toruviel. „Tak volná. Nespoutaná. Nemusí mít naše starosti ani náš strach, nikdo ji nechce zabít jen proto, že žije. Jen proto, že se narodila…“
Ucítila na rameni dotek...
ZobrazitÚkol
I.
Geralt vešel do krčmy. Znal to tu, byl ve Vengerbergu, hlavním městě Aedirnu, už mnohokrát. Rozhlédl se. Hostů sedělo u stolů jen málo, vlastně ani nečekal nic jiného, bylo velmi brzké ráno. Přistoupil ke krčmáři.
„Přejete si? Něco k jídlu nebo k pití?“
„N...
ZobrazitZ dálky jsem se dívala na přístav a pomalu k němu došla. Posadila jsem se na molo, spustila nohy do vody. Byl to rozkošnej zvuk. Šplouchání nohou ve studený vodě. Svítilo slunce. Bylo to až neuvěřitelný, jak krásnej podzim letos byl...
Zobrazit5.
„Hej… Hej! No tak, slyšíte? Seberte se, člověče, jinak na té zemi nastydnete!“
Otevřel jsem oči. Víčka jakoby k sobě byla přilepená sekundovým lepidlem. Viděl jsem jen matně – buďto mlha jaksepatří zhoustla, nebo jsem dostal pořádnou pecku do hlavy.
Nebo se mi rapidně...
Soutěž: Od prvního dne co jsem začla chodit do školy jsem také po obědě chodila do družiny.Vše co jsem prožívala bylo pro mně nové.Jako bych poznávala nový svět.Byla jsem ve družině nejmladší.
Jednou jsem šli s paní učitelkou na procházku městem...
Zobrazit