„Jsem dobytek.“
„Ale no tak…“
„Ne, opravdu. Jsem dobytek a odpad.“
„Dobytek a odpad?“
„Jo, přesně tak. Ale ne takový ten užitečný dobytek, ne, já jsem odpadní dobytek. Žádná kráva, co dává mléko, žádné chutné prase. Ne! Já jsem kráva se zlomenou nohou a vepř se zkaženým masem...
ZobrazitTen den sněžilo a mrzlo až praštělo. Mráz si kreslil bodlákové listy na vše skleněné a světla z oken se snažila proniknout do té zvláštní mrazivé tmy. Bylo pár dní po novém roce a všude po zemi se válely skleněné lahve od alkoholu, krásně to cinkalo, když člověk do nějaké kopl...
Zobrazit„Tak a končím!“ řekla jsem asi tři hodiny po dopisování hromady sešitů a potěšeně s nimi práskla do šuplíku. Vedle stolu hned trůnila moje postel, takže spadnout do měkké peřiny nebyl vůbec žádný problém. Pak jeden krátký pohyb rukou, vytažení kabelu lampičky ze zásuvky a nastalo příjemné přítmí...
ZobrazitVeronica a Richard absolvovali dlouhou cestu letadlem. Po třech hodinách stálého popíjení a pozorování letní oblohy byli v Paříži. Cestu do města dostali jako svatební dar a tudíž bylo jasnou volbou, strávit tu líbánky. Od svatby neuběhl ani den.
Po až příliš zdlouhavých formalit...
ZobrazitPsát si deník nikdy nebylo pro mě, ale po tomhle všem to asi bude potřeba. Možná, že když si to přečtu sama po sobě černý na bílým, tak si tu chybu, která byla jen ve mně, jak obvykle podotýkají moji rodiče, konečně uvědomím.
Den, který mi obrátil život vzhůru nohama, začal ...
ZobrazitZvonivý smích proťal ticho jinak upjaté a tiché nemocniční místnosti. Samozřejmě jsem se zasmála já, kdo jiný by se taky smál na takovém místě...
ZobrazitPo dlouhé době jsem ho potkala. Jeho oříškově hnědé oči si mě v davu ostatních studentů hned našly.
„Ahoj, tak jak bylo? Jak se máš? Co prázdniny?“
„Ahoj, počkej, trochu pomaleji na mě…“ ošívavě jsem se zasmála...
Každé malé dítě trpí nemocí, které se lidově říká fantasie. Po nástupu do školy, je tato nemoc většinou úspěšně léčena a z jedince se tedy stává tvor značně nekreativní, což dnešní společnosti vyhovuje...
ZobrazitPo šedesáté druhé se na posteli převalím. Další bezesná noc? Kolik takových je lidský organismus vůbec schopen snést?