Možná to někomu přijde tato část podobná pohádce Wall-e, ale můžu vás ujistit že jsem ji napsala asi o půlroku dřív, než jsem měla možnost ji shlédnout.
VODA
Vlak uháněl na jihozápad. Před námi se zaleskly střechy dalšího okresního města.
Nesnáším velká města, proto jsem byl rád, když jsme jimi jen rychle projeli a já mohl opřený o otevřené okno pozorovat zelené kopce, travnaté louky a stromy, mnoho stromů.
Měl jsem rád zelenou. Co se dělo do mých patnácti let si moc nepamatuju, ale žádný strom, řekla nebo alespoň kámen tam rozhodně nebyl.
Loď kde jsem byl já, přistála skoro s dvousetletým zpožděním od návratu lidstva na Zemi. A měli pro to dost dobrých důvodů.
Pozoroval jsem hladinu vody, která se pod námi vlnila, a přál být si jednou z těch vlnek.
Určitě prováděli něco špatnýho, proč bych jinak měl po celém těle jizvy a v hlavě prázdno. Pohled mi utkvěl na koleji vedle té, po které jsme jeli, a já se opět zamyslel nad minulostí…
Někdy okolo roku 2009 začala světová krize, která všechno odstartovala. Ropné státy se měly dobře a ostatní šli lidově řečeno do hajzlu. To se samozřejmě zchudlým státům nelíbilo a tak nezávisle na sobě začali ropu a uhlí sabotovat. Blízký východ byl pořád v plamenech stejně jako ostatní ropné velmoci a zásoby téhle černé tekutiny šly hodně rychle k nule. To samé postihlo i uranové doly, plyny a nakonec nastal den, kdy se všechno na elektriku zastavilo. Na ropu už se tehdy prý pár let nejezdilo. Hydroelektrárny, větrné a solární elektrárny to samy neutáhly.
Jelikož většina tohoto ničení byla spálením, ovzduší bylo tak zamořené, že na mnoha místech se nedalo vůbec žít. Koncentrace všeho možného přerostla všechny meze a ozónová vrstva připomínala cedník. Jiné deště než kyselé snad ani nepadaly a rostliny společně s živočichy postupně umírali.
Tu černou dobu rozrazil můj pra-pra-pra-nevim-už-kolik-děda. Byl to známý vynálezce. Když viděl co se děje, pochopil, že lidstvo a celá planeta bude brzy umrtvená. Zapojil tedy svoje mozkové buňky a vymyslel nový způsob pohonu.
Nikdy jsme se o to hluboce nezajímal, ale vím, že celý systém pracuje na stejném principu jako uran v jaderné elektrárně. Baňka, nebo spíš nějaká nádobka kam vložíme cokoliv – děda to původně zamýšlel jako převod odpadů na energii, ale nakonec zjistil, že se tam může strčit naprosto všechno – a nádobku pak strčíme do malého přístroje. To je všechno. Přístrojek pak po dlouhou dobu rozkládá věc uvnitř a nějakým způsobem získává energii. Všechno jsem to četl v učebnici fyziky a skončil tam, kde se vysvětlovalo, jak se získává energie. Absolutně tam totiž přestali mluvit česky (ne že by předtím mluvili nějak valně, ale v tomhle jsem to už vzdal; vyluštil jsem jen, že nehrozí z jeho používání žádná hrozba jako například z uranové výroby).
Pra-nevím-kolik-děda ale nevynalezl jenom nový způsob pro výrobu energie, věděl, že bude potřeba na nějaký čas ze země zmizet a taky bude potřeba zachovat co nejvíce z civilizace. Ale zároveň aby se obnovilo ovzduší a ozón. Tak vymyslel štít, který fungoval jako igelit a látku, strinit, který podle jeho výpočtů dokáže celé tisíciletí zabraňovat rozkladu. Jako kdyby vše nechal zmrznout.
Opět z učebnice fyziky, štít je šíleně-dlouhá-rovnice-přes-půl-stránky tenká blána kopírující povrch s několika milimetrovou mezerou, která je vyplněná látkou zvanou strinit (další-šíleně-dlouhý-vzorec – a to si z toho si máme dělat stručné výpisky!), vcucnuta do vakua pod štítem. A tak je prostředí pod strinitem uchováno až na celé tisíciletí.
Moc jsem tomu nevěřil, ale jak vidím, fungovalo to. Pra-nevim-kolik-děda byl prostě dobrej.
Druhá věc byla jak obnovit atmosféru. Podle učebnice fyziky můj příbuzný nikdy nedostal lehčí úkol. Přístroj, který pohlcoval zaneřáděné ovzduší a vypouštěl zpět opět čisté a ve správných poměrech. Obrovská nádrž na vzniklou směs po čištění měl přístroj v podzemí pod sebou.
Se zamořenou půdou a vodou to bylo poněkud horší, ale zmutovat bakterii, která stejně jako přístroj spotřebovala škodliviny a vyloučila jen to potřebné, se nakonec také povedlo, sice ne naší rodině, ale to mě zas až tak moc netrápí.
Teď ještě třetí věc, lidé a zástupci zvířat musí ze země. Podle propočtů vědců minimálně na pět set let. Tak se dala naše rodina do vymýšlení, vyměřování a zkonstruování první lodi, která by dokázala převést jeden milion lidí včetně vybavení pro přežití. Bohužel, tady ztroskotal. Ani jedna že tří lodí, které postavil, se neosvědčila.
Ale pak pra-nevim-kolik-děda uviděl Hvězdné války. Říká se, že ho moje Pra-nevim-kolik-babi ho vzala do kina, aby se od svého zklamání odreagoval a on v polovině filmu utekl domů. Cestou prý řval, že už to má a proč ho to nenapadlo dřív. Asi už nestihl další díly, protože od té doby už se od pracovního stolu neodlepil. Inspiroval se Hvězdou smrti a vymyslel do posledního detailu fungující kopii. Ale ne jako útočnou zabijáckou zbraň, nýbrž jako přechodný domov pro lidstvo.
Jediný problém byly zbylé čtyři miliardy lidí.
Bohužel během jeho vymýšlení uteklo čtyřicet let a útoky nepřestávaly, nakonec se celá situace zvrtla ve válku o Afriku a i když byl nový způsob vyrábění energie (pra-nevim-kolik-děda to pojmenoval prostě, Energe) a ovzduší se den ode dne zhoršovalo. Následkem bylo tak časté umírání lidí, že vedlejší výpočet byl: do třiceti let lidstvo vymře.
To Pra-nevim-kolik-dědu nakoplo a spojil se se všemi vědci světa. Jeden z nich měl plány na tzv. „rychlostavěče.“ Byly to stroje, které po zadání plánu toho, co měli stavět, úsporně, kvalitně a hlavě bleskurychle postavili. S materiálním skladem samozřejmě.
I ve vesmíru
A během dvou let byla Hvězda (i když většina tomu dál říkala Hvězda smrti, strach z neznáma mezi lidmi bude vždycky a obzvlášť pokud se jedná o přesun do vesmíru) postavena na oběžné dráze ve vzdálenosti měsíce. Obě oběžnice byli stejně velké. Už jenom začít přesunovat lidi a zvířata. O to se postaral opět můj vzdálený příbuzný a na základě Hvězdy života se sestavil velký transportér. A začal přesun. Jelikož Energe byla bezezbytková, nebyl problém s palivem ani na Hvězdě.
Ačkoliv problém kam přesunout lidstvo i jak ho tam dopravit byl vyřešen, vynořily se nové. Jak se tam lidé udrží při životě? Zakládat lesy nemělo smysl stejně jako podobné nápady a tak Pra-nevim-kolik-děda opět usedl za stůl a upravil „opravník atmosféry“ pro potřeby na Hvězdu. Když už byl v tom, vymyslel i vysoce účinnou a rychlou čističku vody. Nebude třeba během šesti set let doplňovat, koloběh vody byl dobře vymyšlen.
Vytvořily se i rostlinná pole, kterým se přizpůsobovalo sluneční záření a prostředí. Sice nebylo tolik výživné jako na zemi, ale lepší než abychom umřeli hlady.
To samé se týkalo zvířat. Kvůli chovu dobytka a drůbeže se musely pěstovat i travnaté plantáže, stejně jako pro zachráněná zvířata a rostliny jejich původní prostředí. Bylo to obtížné, ale ne nemožné.
Z původních sedmi miliard obyvatel žilo už jen tři a půl. Mnoho zvířat a rostlin za tu dobu uhynulo. Tentokrát se aktivně zapojila moje Pra-nevim-kolik-babička a vytvořila mnoho výprav, které schraňovaly veškerý život na zemi (za Pra-nevim-kolik-dědovy vynálezy bylo prachů, až to bolelo a i když skoro všechno šlo do realizování vynálezů, zbylo dost i na výpravy). Od každého druhu dva, poznámka o Noemově arše je zcela na místě.
+++
Během deseti let se celé lidstvo přestěhovalo na Hvězdu. Včetně všech druhů živočichů a rostlin a veškerého potřebného vybavení (lékárenské, herní, zemědělské a tak, prostě všechny). Děda jakožto vynálezce dostal celou krabici metálů a medailí a stal se oficiálním „řidičem“ a velitelem Hvězdy jako stroje. A to se předávalo z otce na syna celých sedm set let.
+++
Možná někoho napadlo, že všichni museli časem umřít bez slunečního světla, ale práce na polích, v kancelářích nebo jenom při relaxaci bylo díky vyskleným stěnám slunce až až.
+++
Ovšem nikdy nejde nic, jak má jít a to platí i mimo Zemi. Všechno fungovalo stejně jako na zemi. Lidé pracovali, vydělali si peníze a chodili nakupovat. Tady to ale šlo všechno líp, protože všemu napomáhal strach, co-kdyby-se-něco-stalo-a-my-všichni-umřeli.
Ale nic není nadlouho.
Stalo se to asi pět set padesát let po přesunu na Hvězdu. Jak to tak bývá, svět se dělí na mnoho a mnoho skupin. Všechny do této doby spolupracovaly, stejně jako na zemi, když byl každý život ohrožen, ale teď se dvě z nich nepohodly a tak se strhla bitva. Ačkoliv se to snažily ostatní skupiny umírnit, zemřelo mnoho lidí. Poražená skupina pak vzala dvě přepravní lodě-transportéry, naložila zásoby a zmizela hluboko ve vesmíru. Protože tenhle nápad se zalíbil i několika dalším, svět na Hvězdě se roztříštil v posledních dvou stech letech na několik set lodí ve vesmíru. A mnoho jich bylo zničeno.
+++
Největší problém tohoto utíkání byly zásoby. Každý si vzal a na ty co zůstali, toho bylo míň a míň. I když byly lodě-transportéry zabezpečeny, stále někdo unikal. A to přesně z toho strachu že tu na něj nic nakonec nezůstane. Mnoho lidí umřelo hlady a vyčerpáním, to byl výsledek útěků.
+++
Když se začaly dít tyhle nehezké věci, další generační kapitán z naší slavné rodiny usoudil, že je na čase.
Přišel den d (to d je schválně malý, protože přijde ještě větší den D) a na zem byly vypuštěny stovky sond. Pro radost všem byly všechny pozitivní.
A tak se lidstvo začalo vracet po sedmi stech letech na zem.
Postupně samozřejmě.
Jako první se satelitoval celý zemský povrch. Žádné nové živočišné druhy satelity nenašly (ten satelit vymyslel opět jeden z pra-nevim-kolik-děd, naše rodina se opravdu nezapře).