Smetanová tma Za měsíc s krátery schováváš rozkoše a díváš se na mě tak trochu nesměle Než dlaní odhrneš prstýnky vlasů a slíbneš mi z těla pachuť samoty Společně vypijeme smetanovou tmu a s první ranní kávou přijde láska… 31.10.2011, Lorna, Žádné komentáře, Básně :, Nezařazené básně, Nové příspěvky Napsat komentář Zrušit odpověď na komentářPro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.