I tento večer jsme seděli u ohně. Vlastně vypadal skoro stejně, až na to, že tým Červených neseděl po mém boku, ale na druhé straně ohniště, co nejdál ode mě.
„Nebudeš zpívat?“ zeptal se mě tiše. Rozpačitě jsem zavrtěl hlavou a zaletěl pohledem ke své četě...
ZobrazitSlunce na nebi hrozivě pražilo, jako by mi každou chvíli chtělo vypálit díru do hlavy. Zvedl jsem klobouk ve své ruce a schoval pod ním hlavu. Rozhlédl jsem se napravo, nalevo. Kolem se rozprostíraly jen kopce zlatavé, po pas vysoké trávy...
Zobrazit„Odpusť,“ řekl jsem s chladným výrazem ve tváři a pak tě střelil. Vypálil do tebe pět ran ze svého revolveru a pozoroval, jak tvé tělo padá dolů a dolů, níž, než kleslo na chodník, tak špinavý, nehodný tvého doteku, jak první kapky temně rudé krve vyplňují spáry mezi jednotlivými kostkami dláždění...
Zobrazit