Na třídní schůzky chodím pravidelně s manželkou. Paní učitelka, jako přes kopírák, si neustále stěžuje na nekázeň dětí, jejich hyperaktivitu i malou soustředěnost na vyučování.
Tentokrát se v hodnocení našeho syna objevil další kázeňský přečin. Dnes se totiž chlapec popral se spolužákem. Následovala poznámka v deníčku a postoupení případu ředitelce školy.
Moje žena účastně prožívala každé vyřčtené slovo učitelky, zatímco já se musel s chladnou hlavou soustředit:“ Že se kluci poperou, zase není nějaké neobvyklé, mohu se dozvědět proč?“ Učitelka jen pokrčila rameny,“ .. to školu nezajímá!“
„Tak mi alespoň řekněte to nejdůležitější! Náš syn vyhrál, anebo prohrál?“
„???“