Krajina v ticho oděná, pod bílou pokrývkou dřímá.
A já jak poutník prokřehlý, jenž krásu vůkol vnímá.
Je Štědrý večer, kráčím krajinou, jen stopa bílá zůstává.
A v dáli víska pod lesem, světélky oken zamává.
Mráz a sníh v tichu posvátném, kde vločka k vločce sedá,
A moje srdce láskou tlukoucí, blízká si srdce hledá.
*
Domovy voní jehličím, láska se všude rozlévá,
Kde žijí lidé laskaví, kde dobrá vůle prodlévá.
Kráčím dál krajem zšeřelým, na nebi hvězda září,
Odlesk té hvězdy vánoční mihne se v mojí tváři.
V záři té hvězdy slyším hlas, jenž s vlídností mi poručí,
„Běž domů poutníku vánoční, sevři své milé v náručí.“