Klopýtám
závějí sněhu,
za sebou nechávám
stopu z kapiček
rudé krve.
Kopýtka cinkají
o mrazivý led
v nepravidelném rytmu,
jdu dál.
Třesu se
zimou i strachem.
Srdce mi slabě,
bezbranně buší.
Mráz štípě
do nozder.
Oříšková srst
na bocích září
rudou krví
a v očích mechov...
Když teploměr ukazuje kolem pěti stupňů nad nulou, rozhodnu se honem rychle uklidit pokojové kytky se zahrádky. Není to jen tak, některé se musí přesadit, jiné ostříhat, nacákat proti havěti a vrazit do hlíny nějaký sajrajt proti těm otravným muškám...
ZobrazitZapálím si cigaretu,
poslední co pojí mě s tebou.
Nostalgicky ji podpaluji,
a s jejím rozžhavením začíná mé snění…
Teď už sám a cigareta hoří,
lehký dým do vzpomínek mě noří.
Pomalu potahuji a cítím tebe,
teď už sám, ach jak prázdné je nebe…
Tabák mizne, tvá přítomnos...
Zobrazit1. kapitola
10. 3. 2011
Nemôžem uveriť, že to robím. Akurát ja. Nikdy v živote som nič podobné nespravila. Vždy som si myslela, že také veci stvárajú iba magori a … introverti. Toto nie je nič pre mňa. Zverovať svoje pocity kusu papiera. Veď je to… švihnuté.
Trochu jsem se zdržela u kamarádky a venku se mezitím setmělo. Nemám ráda tmu. Za každým rohem, za každým stromem tuším děsivé strašidlo, které se najednou vyloupne ze stínu a půjde mi naproti. Zavolala jsem domů, že už jsem na cestě a spěchala jsem liduprázdnou ulicí...
ZobrazitDen se s dnem sešel a je tu oficiální start serveru.
Během prvních 5ti zkušebních dnů, kdy jsme hlavně zjištovali, jestli o server bude vůbec zájem, jsme velice překvapeni. V tuto chvíli máme 59 registrovaných autorů/čtenářů a 62 publikovaných děl. Což si myslím, že na rozjezd není vůbec špatné...
ZobrazitAko čerstvo zaliata káva
a vôňa plynúca po byte
vleješ sa do môjho pohára
držím ho pevne v rukách
teba horúcu z neho sŕkam
opatrne
po malých dúškoch
– lahodná
Pomiešam
iba tak naprázdno
sladiť nemusím
veď chutíš prirodzene
nič rafinované v t...
Zobrazitpoobraciam
vrecká na duši
ako na teplákoch
pred praním
vysypem ti celú seba
rozdrobenú na písmenká
do dlaní
postrácané zabudnuté
po kútoch
zaprášené zradným
časom
potrebujú nadýchnuť
užasnutý obzeráš ich
pootáčaš každučké
poskladané rozoberáš
hľadáš čo je podstatné...
„Už jen chvíli… už to skoro mám, jen malou chviličku a všechno bude hotové. Znovu tě uvidím, má drahá, znovu spolu prožijeme život…“
Neustálé mumlání a občasný spokojený smích doprovázela hudba zvuků nářadí...
ZobrazitPoslední co mé oči zřeli
velmi ostré nože byli.
Poslední co jsem slyšela
byla nožiska co chřestila.
R: Teď ležím pod vrstvou hlíny
a budu ležet i další týdny,
budu ležet celé roky
už neudělám žádné kroky.
Ted budu jen odpočívat
a lidé mě budou navštěvovat.
I když ...
Zobrazit