Kdysi dávno, když byl Liberec ještě malá vesnička, stal se jeden moc smutný příběh, který vypráví o krásné a hodné Nise, kterou potkal zlý osud.
Nisa žila v malé chaloupce hned u řeky (tenkrát bezjmenné).
Nisa byla pilná a ráda pracovala, ale někdy ani to nestačilo, když neměla...
ZobrazitKaždé ráno, každý večer
střídají se záře andělů
a temné myšlenky ďábla.
Každý večer, každou noc
cizinec natáhne temné roucho,
které zastíní zářivě žlutou
skleněnou kuličku.
Každé ráno, každý raní rozbřesk
andělé spálí temné roucho,
které odkryje zářiv...
Jen něco málo na úvod mé povídky Vae Victis (název v češtině znamená Běda poraženým).
O odvaze seržanta Finleyho Wallace, kapitána Raymonda Collinse, nadporučíka Wei Liho, desátníka Granta Kennedyho a Rebeccy Nemorayové by před dvaceti lety jistě vyprávěl dobrodružný film, který by v ki...
ZobrazitKdysi dávno mohutný hrad stál
na vrcholku dvou vysokých skal.
Tam v hradě kdysi dávno byl
mladý sluha se jménem Meldbil.
Meldbil sloužil samotnému králi,
královně i její dceři Sicílii.
Sicílie tuze krásná byla
a do mladého Meldbila se zamilovala.
Meldbil miloval zas ji
ale král...
ZobrazitKAPITOLA PRVNÍ
Když si představíme hřbitov,vyplivne na nás náš mozek řadu pomníků,věnce a příbuzné oplakávající smrt,svíčky atd.ale zde půjde,a my se budeme bavit,o trošku jiném hřbitově,vlastně o zcela jiném hřbitově...
ZobrazitKapitola 1
Švýcarsko, město plné krásných budov, starých hradeb, nádherných parků, i moderních staveb. A především je to země mnoha příležitostí. Jedna taková se naskytla také Jason LeClairovi.
Ona to ve skutečnosti nebyla ani tak příležitost, jako nucené zlo, které musel Jaso...
ZobrazitV pondělí slunce svítí na modré obloze bez mráčků,
obloha modrá plná je zpěvavých ptáčků.
V úterý mračna se bouří
a vítr se všude kolem víří.
Ve středu drobný vánek fouká
a mráz pomalu ale jistě stoupá.
Ve čtvrtek mrzne jako v zimě,
dekou matka přikrývá mě.
V pá...
ZobrazitKaždé ráno vychází
zlatý dukátek,
žluťoučký korálek,
co pluje na moři
plném ostrůvků.
Když zlatý dukátek,
žluťoučký korálek,
ujde svou pouť
a setmí se,
výjde stříbrná brož,
připíchnuta na inkoustově
černém rouchu,
která vychází společne
se střípky skla.
ZobrazitBrr. Nesnášim zimu. Přitáhla jsem i kabát těsněji ke krku a se sklopenou hlavou zamířila směrem ke škole. Po pár metrech jsem zvedla hlavu a uviděla sestru jak běží přes silnici. Najdnou mě popadlo hrozné nutkání neotravovat se s přechodem pro chodce a běžet rovnou za ní...
Zobrazit