Sny!!
Když padá hvězda,
když zháší narozeninová svíčka.
Když házím minci za sebe,
když sním své iluze.
Jsem svobodná,
mám své sny
své přání a touhy.
Jsem svá.
ZobrazitLíbánky
Veronica a Richard absolvovali dlouhou cestu letadlem. Po třech hodinách stálého popíjení a pozorování letní oblohy byli v Paříži. Cestu do města dostali jako svatební dar a tudíž bylo jasnou volbou, strávit tu líbánky. Od svatby neuběhl ani den.
Po až příliš zdlouhavých formalit...
ZobrazitAnděl smrti
Nevím, co chci.
Nevím, kam patřím.
Projdu nocí.
Projdu, uvěřím.
Že v noci sní
i maloměsto,
že nocí zní
jen tóny snů.
Pak uvidím, jak klidné,
klidné stromy,
střeží tiše mé ztracené,
ztracené sny.
Dny plné bolesti
a proplakané noci,
dny bez milosti,
ten prázdný pocit!
Muč...
ZobrazitVoľba
Voľba
Keď som v to osudné ráno prvý raz otvorila oči, naivne som si myslela, že mám pred sebou ďalší nudne stereotypný deň...
ZobrazitÚtěk z ráje
Psát si deník nikdy nebylo pro mě, ale po tomhle všem to asi bude potřeba. Možná, že když si to přečtu sama po sobě černý na bílým, tak si tu chybu, která byla jen ve mně, jak obvykle podotýkají moji rodiče, konečně uvědomím.
Den, který mi obrátil život vzhůru nohama, začal ...
ZobrazitJistá nejistota
Zvonivý smích proťal ticho jinak upjaté a tiché nemocniční místnosti. Samozřejmě jsem se zasmála já, kdo jiný by se taky smál na takovém místě...
ZobrazitRubriky
Množí se vložené příspěvky, které jsou vložené jako „nezařazené“. Pokud Vám nějaká rubrika chybí, prosím napište buď mail či na fórum nebo komentář pod své dílo, jakou rubriku by jste chtěli vytvořit a dílo do ní vložit. Jinak za chvíli bude v nezařazených totální zmatek...
ZobrazitDotek anděla
Škrábance a jizvy lemují mé tělo
vybavují se mi vzpomínky,
které mé oko zřelo.
Na bitevním poli
všichni vojáci padli.
Z mrtvol a porážky vine se tu puch
a pro mě si přichází nebeský duch.
Mé oči se zavírají a
dotek anděla pocituji.
ZobrazitCo-by, kdy-by
Po dlouhé době jsem ho potkala. Jeho oříškově hnědé oči si mě v davu ostatních studentů hned našly.
„Ahoj, tak jak bylo? Jak se máš? Co prázdniny?“
„Ahoj, počkej, trochu pomaleji na mě…“ ošívavě jsem se zasmála...
Nisa, řeka smutku
Kdysi dávno, když byl Liberec ještě malá vesnička, stal se jeden moc smutný příběh, který vypráví o krásné a hodné Nise, kterou potkal zlý osud.
Nisa žila v malé chaloupce hned u řeky (tenkrát bezjmenné).
Nisa byla pilná a ráda pracovala, ale někdy ani to nestačilo, když neměla...
Zobrazit