Loony loony 1
Kapitola první :
Začátek všeho… /1.část/
„Pane Browne, už je tady.“ Oznámila hubená sekretářka svému šéfovi a zmizela ta rohem. Kníratý muž vstal od stolu a upravil si kravatu...
ZobrazitKapitola první :
Začátek všeho… /1.část/
„Pane Browne, už je tady.“ Oznámila hubená sekretářka svému šéfovi a zmizela ta rohem. Kníratý muž vstal od stolu a upravil si kravatu...
ZobrazitBílá jako sníh
Vybral sis mne za mrtvolu.
Odevzdal jsi mne lebce.
Vyslal jsi přízraky, aby mne pronásledovaly.
Posíláš vampýry, aby mne obtěžovali.
Chceš mne vydat potulným duchům pustin.
Chceš mne vydat přízrakům rozpadlých rozvalin.
Chceš mne odevzdat pouštím, pustinám a zapově...
1. kapitola
Na vše zapomněla, když zase uslyšela burácivý zvuk motorového letadla. Už delší dobu jej slýchala. Většině ve vesnici připadal otravný, jak by ne. Když den co den, zde nad donedávna tichou vesničkou, vzlétával kolem půl deváté ranní a přistával asi v osm hodin večer...
ZobrazitV paprscích slunce se kapka třpytí
Svírá ji síť jemných pavučin
Kdo zachrání ji, kdo ji do dlaní chytí
Uchrání ji před světem zlým
Jak sevřít duhu a chytit vítr
Dá se snad obejmout smutek a žal
Lze zachránit toho, jemuž vrazil dýku
do zad člověk, kterého přítelem zval...
Stíny minulosti
Prolog
Stmívalo se. Rudé světlo slunce se pomalu vytrácelo a svět zaplavovala temnota...
ZobrazitPohledy shůry
Poslední, co slyšíš, je sentiment
Jen tichý, jako bys tu byl snad sám
Oba víme, že tu jsem
A vždycky budu
…
To ty odcházíš
…
Pohledy shůry
Vidíš rudě a zastřeně
Podivné stvůry
Zírají zhnuseně
Na tvou bolest
V postranních uličkách hřbitovních,
kam nikdo nechodí už lkát,
žádají pohádek pár
děti, jež nemohou spát.
V postranních uličkách hřbitovních,
ne ležet, chtějí si hrát;
žádají po nás pohádek pár
děti, jež nemohou spát.
V postranních uličkách hřbitovních,
svit ...
Mám depresi.
Jmenuju se Vavřinec.
Když mi bylo sedm let, poprvé jsem si chtěl změnit jméno. Nebylo mi to ale umožněno a já jsem byl donucen usednout do školní lavice jako Vavřinec.
Odjakživa se mi všichni kvůli mému jménu smáli. Přišel jsem tedy k matce.
„Matko, proč jsem Vavřin...
V procesí mu přidrzle šlápl na špičky
Za trest musel knížeti zavázat tkaničky
Když mu velkou rukou vytínal políčky
A jen se smál, jen smál, jak je maličký
Na prádlo pak musel spínat kolíčky
Svému pánu nosil na tácu rakvičky
Jenom proto, že zamastil nový botičky
Na krku ...
Já hlídat měl bych si záda;