Za deset dvanáct
Po šedesáté druhé se na posteli převalím. Další bezesná noc? Kolik takových je lidský organismus vůbec schopen snést?
Po šedesáté druhé se na posteli převalím. Další bezesná noc? Kolik takových je lidský organismus vůbec schopen snést?
Nechcem už žít ve světě plném
V černém hávu kráčí k nám,
na rukou drápy krví zalité,
to ztělesnění všech hrůz co znám,
v očích trýzeň a v dlaních zbraně prokleté.
Já bíle oděn v dlouhé ulici,
na rukou z hvězd zničených prach,
mé ztělesnění chrání před zlou štvanicí,
v očích krásu a v dlan...
ZobrazitKonečně! Školní rok skončil a začínaly prázdniny. Martin se už nemohl dočkat. Letos plánoval procestovat celou Českou republiku a navštívit všechna významná místa – hrady a zámky, velká města, jeskyně v Moravském krasu… V polovině července se dostal i do Kutné Hory...
ZobrazitNa čajové plantáže padla noc. Měsíc byl v novu a mrzlo, ačkoli zem nepokrýval sníh. Většina lidí spala, ukrytá do pavučin snů a teplých dek. Bylo ale i místo, kde se skupinka tří žen, právě chystala začít každoroční rituál.
Jedna z nich byla velice mladá, téměř ještě dítě...
Nad lesní mýtinou
samota noblesní
Sám Ota nadlesní
s čutorou kapesní
Vzdychne si
Mít jinou , přeje si
Kape z ní…Žitná
Žít na úrovní
Ne, jako náhradní podkoní
na hradní maštali
co z podkoní
nadávky na dávky
přes zuby cedí
Chtěl by
Co z ženou Boženou
odněkud seženou
út...
Zmrzly mi prsty. Zchladl mi dech.
Oči zapadly v mlze.
Však sladký závan přežil,
zůstal v našich rtech.