Pochybná setkání,
pohledy přes sklenky,
utápíš zklamání
v náruči milenky?
Hluboko za víčky,
osud nám ustele,
vyzuté střevíčky
a výkřik z postele.
Vášeň je z dohledu,
díváš se nemile
a whisky bez ledu,
zakončí zdvořile,
bezcenné přísahy
o věčném životě,
není dost ...
Jednou tě políbím,
až slunce půjde spát,
a uvěřím slibům tvým,
však ráno bude kat.
Rozpláču ty oči blázna,
a věčného dobráka,
však moje náruč bude prázdná,
až tě rozum odláká.
Pak budeš jen slzy ronit,
pro to marné vítězství,
pro tu chvíli, kdy chtěl ses sklonit,
Lhát ženě se nesluší,
když srdce se jí rozbuší,
když ji líbáš do dlaně,
a přitom nutíš k obraně,
Něžně ji hladíš po krku,
a přesto nutíš k útěku,
cítí hřmění ve tvém zraku,
snad proto narození v raku.
Snaží se vzít si trochu lásky,
ale ty taháš za provázky,
...
Bolí to, když lež nesesadila krále,
jež hlídal pyšně ve tvé katedrále.
Snad protože byl chytrý a pravdu měl stále,
snad proto, že tě viděl s ním v tom velkém sále.
V tom sále kam on nepatřil,
snad proto jak se zesměšnil.
Snad pro ten výraz ustaraný,
tvé oči jsou teď uplakan...
Jak asi zní z úst básníka,
troufalá slova lásky,
když ve skutečnosti naříká,
a potom bez nadsázky,
sladce ti šeptá do uší,
jak bájný rytíř,
tvé srdce, rozbuší,
a ty se chytíš,
do sítí pytláka,
jenž pasti políčí,
a pak tě přiláká,
na vůni jehličí.
Ten pocit voln...
ZobrazitCo cítíš, když tě svléká,
tvůj muž, jenž je mým mužem,
pot po tváři mu stéká
a ještě je ti dlužen,
pár láskyplných slov
jež v paměti by našel,
však už ho zmáhá lov,
a zajíkavý kašel.
Hřeješ na prsou hada
a on ti říká paní,
jsi nádherná a mladá,
však počkej, a...
Smutná jsou rána v nevděku,
kdy míváš chuť jen k útěku,
smutné jsou večery před spaním,
kdy dobře vím, že poraním,
tvou rozechvělou duši
a srdce, které buší,
pro mé naděje a plány,
však nevíš jak mi léčit rány,
jsi má bolest, když ráno vstávám,
jsi sen, který opla...
Jediný pohyb mě dělil od celovečerního dění. Nadechla jsem se, a pomalu rukou zatlačila na mohutnou železnou kliku. Po otevření dveří se mi naskytl pohled na obrovskou místnost zkrášlenou bílými liliemi, osvícenou mohutnými skleněnými lustry...
ZobrazitNoční návštěva
„Moji hadi se mohou nalokat tvé krve… a neucítíš to, protože ta trýzeň, ta není tvá – svoji trýzeň máš v sobě – ta tě neusmrtí, protože v ní žiješ.“
E. T. A. Hoffmann
Hřála si na prsou hada...
ZobrazitPouze s ním stala se člověkem,
když lásku opravdu poznala,
odvděčila se však nevděkem
a jinému muži se prodala.
Jej v srdci zrada bodala
a mysl zatemnil mu žal,
který v životě nepoznal.
Dělal, co moh, aby zapomněl,
bol hlásil se ke slovu dál,
on v očích smutek světa měl.
Zobrazit