Kategorie Nezařazené povídky

Celý život jsem každému říkala, že až budu jednou v důchodě, sepíšu své paměti pro pobavení své rodiny, svých přátel a známých. Jsem doma už 11 let a nejednou mi připadá nepodstatné sdělovat někomu peripetie svého života...

Píp píp.

„Do prdele!“ Chlupatá ruka Jimmyho Conkera se sevřela v pěst a surově uhodila do budíku, který okamžitě zmlkl. Jimmy se posadil a ohlédl se přes rameno na dívku, jenž sbalil kdesi v baru...

Baron si mě nechal zavolat. Řekl mi, že se mám sbalit. Pojedu prý ke své nové paní. Ke královně Isabele. Takže pán už mě tu nechce. Přemýšlím čím jsem si to zasloužila. Naposled se projdu po krásné, rozkvetlé zahradě, ale ještě předtím se rozloučím se svým přítelem Filipem...

Bože, slyšíš mne? Jestli ano, dej mi nějaké znamení. Znamení, co mi řekne, že to všechno byl pouhý sen...

Děsivější chvíli jsem si nemohla vybrat. Půlnoc, tma jako v pytli a já stojím uprostřed poničeného hřbitova. Samozřejmě sama. Až na ten studený vítr a kostelní věž, od které jdou vidět jen obrysy a to je ode mě necelým padesát metrů...

Tohle byla naprosto dokonalá příležitost. Jet na celý ty dva měsíce prázdnin k tetě na farmu. A nejen na farmu. Má tam i stáj! Tetu jsem sice pět let neviděla, ale to nevadí. Má taky dceru. Andreu v mým věku. Ale kvůli tomu tam nejedu.
Farma je ohromná...

 Byla to nebývale chladná a krutá zimní noc, jiná jako ty předešlé. Tenkrát ale z nebe padaly vločky častěji a přinášely sebou jedno tajemství za druhým…

 Malá vesnička, tísnící se pod vrcholy hor a obrostlá hustým lesem se schovávala v nažloutlé mlze odrážející miniaturní světýl...

L.P. 1824

Mladý muž si otřel pot z čela a pohlédl na svoji drobnou ženu. Usmála se na něj a usadila se do trávy, byli na místě. Rozhlíželi se kolem sebe a tiskli si vzájemně ruce. To místo bylo opravdu nádherné. Tak tady teď bude jejich domov. Z blízka se jim domek zdál ještě krásnější, než z dálky...